Květen 2010

Jen tak

30. května 2010 v 11:14 | Anetka =P :D:D |  Má tvorba .. :))
Nudila jsem se a měla jsem kreslící náladu, ale ne na psychoterapeuta :D
Tak jsem si vytvořila takový úkaz.. No..
Anika existuje již rok a mezitím dospěla o 4 roky .. :D
Mám s ní komix první sérii 113 dílů a druhá, tam už je o ty 4 roky starší, není dokončená.
A asi ani nebude .. ;)

Nicméně toto je v černobílém podání a pochybuju že z toho vyčtete, o co se jedná ;) Ale můžete se pokusit ;)

Jen tak
Kdyžtak řekněte, jak se vám to líbí a jestli byste chtěli další :)


Oko do duše okno..?

26. května 2010 v 17:46 | Anetisko |  Má tvorba .. :))
vočko

Kapitola 23 - ,Miluju tě

26. května 2010 v 15:38 | Anetisko |  Trestný čin
Mariana si ve škole užívá, jako někdy. Dokonce jí přišlo psaníčko od nějakého tajného ctitele..Ale ona už bohužel našla lásku svého srdce.
Když už končí vyučování, běží ze školy. Venku padá sníh a Mariana matně rozezná vysokou postavu, v černém kabátě.
,,Ahoj," řekne. Mariana se usměje a pak mrkáním odstraní vločku ze svých řas.
,,Ahoj," Mariana pozdrav opětuje a Fabián si ji k sobě přivine.
Jdou spolu ulicí a drží se za ruce.
,,Víš, myslela jsem, že to byl konec a že jsem vše ztratila.." říká Mariana.
,,Ale dneska jsem šla do školy, cestou mne překvapilo tolik věcí.. a.. Normálně se semnou bavili." ,,To jsem rád," říká Fabián a stiskne pevněji Marianinu ruku.
,,Napsal jsem pro tebe písničku a složil i hudbu, jestli chceš, můžeš jít ke mně a
já ti ji zahraji," Fabián se na Marianu laškovně usměje.
,,Samozřejmě!" Mariana nadšeně přešlapovala před jeho bytem.
Když odemkl, vběhla dovnitř. ,,Tyjo, musím říct, že jsem vůbec nečekala, že bude taková vánice, ráno bylo tak nádherně, skoro jak na jaře a teď tohle.."
,,Pššt," naznačí Fabián s prstem u úst. Vyndá ze skříně kytaru a začne vybrnkávat pár prvních tónů, které se Marianě nesmazatelně zarývali do paměti.
,,Já nevěděl jsem, co se v obě skrývá,
myslel jsem si, že to bude tak jak to bývá,
ale ty jsi mi, opak dala, snad chápeš teď, že nejsi sama..

Já nevěděl jsem, že bude to krásné,
Myšlení na tebe časté ..
Já cítil jsem, že to jde dál,
Já věděl jsem že jsem se zamiloval..

Lásko má, já chci ti říct,
To, co v sobě dlouho dusím,
Nesnaž se, prosím utýct,
Já řekl jsem si, že to prostě zkusím,
Tvé hnědé vlasy, jako čokoláda,
Já vím, že mě máš taky ráda,
Když tě vidím, lásku cítím…

Jsi písmenko, co chybělo mi,
K tomu, abych knihu mohl psát,
Jsi důležitý akord, co říká mi,
Že nesmím, nesmím nic vzdát
Jsi pírko, co přiletělo ke mně,
Já pojedu si pro tebe až na konec země,

Lásko má, já chci ti říct,
To, co v sobě dlouho dusím,
Nesnaž se, prosím utýct,
Já řekl jsem si, že to prostě zkusím,
Tvé hnědé vlasy, jako čokoláda,
Já vím, že mě máš taky ráda,
Když tě vidím, lásku cítím…

Snad teď chápeš ten příběh můj,
Snad poslechneš, když prosím tě ,,stůj"
Snad víš, co k tobě cítím,
Lásko.. lásko má..


Fabián jako na závěr melodicky brnkne do všech strun. Mariana si drží ruku u pusy a snaží se potlačit slzy. Místnost osvětlují jen svíčky, ve světle svíček
se vyjímají Fabiánovi mužské rysy obličeje.
,,To je krásný," řekne Mariana.
,,Jen a jen pro tebe." Dodá Fab.
Oba se pak obejmou. Lehnou si na postel. Fabián se dívá Marianě do očí a pohledí jí po vlasech a pak po tváři.
,,Miluju tě, moc moc!!" říká Mariana a sklouzává k jeho rtům.
,,Já tebe taky, strašně moc miluju !" říká Fabián a jejich rty se spojí ..

Něco..Něco..

26. května 2010 v 14:03 | A. |  Fotky by me :)
něco..

Může za to i hudba?

25. května 2010 v 22:07 | Anetisko
Pořád se sama sebe potichu ptám, proč jsou lidé v mém věku tak vulgární, mluví hnusně o sexu vulgárními slovy, v horším případě vraždí, rozřezávají ostatní na kousky, v naší škole někdo dokonce rozřízl ješka atp... Ptala jsem se pořád dokola - co z toho mají, proč to dělají a kde to vzali.
Můžu říct smutnou pravdu = vše je v hudbě. Ano. V tom, co my všichni milujeme. Obzvláště v tvrdých kytarách se skrývá půlka tohoto zla. Moji OBLIBENÍ Rammsteini s oblibami zpívají o ostnatých drátech v měchýři, požírání ostatních částí cizích těl, o lehkých ženách z nevěstince,..
Ale neukvapujme se, ale ani neodsuzujte muj nazor hned.
Jen si to vemte - slyšíte ty kytary, ten rytmus, vy to slyšíte, vnímáte, přijmáte jejich řeč, posléze vám to nedá, vyhledáte si text, a ejhle. Ubližuju ti a ono se ti to líbí, a tak podobně. Vy si řeknete = noco no, vždyť jsou to ramm,budu jako oni! A začne to nechutnejma kecama ==== nemluvim o jejich koncertech ... Ale to už je jejich věc, jak a o čem o ni zpívají a jak se reprezentují. Bohužel, v německu je vlastně občan nutí přijmat informace o hořících dětech - no, raději nebudu mluvit.
Přeskočím dál k rapu = kapitán lásky. Och, zní to krásně, že? Ovšem když si to pustíte a poslechnete si text, pak si srovnáte to, že to poslouchají mí vrstevníci, no pak už se nebudeme divit tomu, co dělají a co říkají. Nemluvím o běžně dostupném P .

Pasivně přijmá každý z nás bůhví jaké informace, pasivně se učíme cizím jazykům a samozřejmě , že to nás ovlivňuje.
Taky jsou skvělý nahatý ženský ná hlavních stránkách časopisů a novin, ale to odbočuji.
Když slyšíme píseň -PAŠERÁK- nedivíme se, že se tomu vrstavníci smějí, posléze si ubalují marihuanu
Je to skryté v tom, v čem bychom to nejméně čekali. A já osobně rytmům muziky rammsteinů prostě neodolávám. Nechám se ponořit do vibrací jejich hudby.
Já naštěstí jejich texty nebudu převádět doreálného světa.

Ale někoho to určitě jednou napadlo a napadne ..................

Ross @ Crock ..

25. května 2010 v 20:31 Má tvorba .. :))
Dva bratři bojující proti alkoholismu a drogám.

Hrdinové mého budoucího komixu/stripech/povídek

Ještě nevím, co z toho :)

rosscrock

Zvuky vesmíru...???

25. května 2010 v 14:32

Slzy láska růže žal

25. května 2010 v 14:26 | Anetisko |  Mé básně
Sedí dívka u vody,
slzy po tváři jí stékají,
šaty má na sobě barvy vdovy,
srdce pomalu jí buší.

Její slza padá volně
na hladinu jezera
Dívka pláče, vzlyká hojně,
v jejích citech malinká je mezera.

Svírá v rukou růži seschlou,
krev dává znát, že svírá ji pevně,
Dívce nic není již útěchou
Prodala svou duši levně,
svoje srdce ztratila
teď ji hamba zkrotila.

Ona ví přesně, co chce udělat,
na kousky ji roztrhat,
lístky růže houpají se ve vzduchu,
dívka ječí podléhá ruchu

Trny z té krásné růže,
vyrily do její kůže,
jen ona za své činy může
nikdo už jí nepomůže..

Zdvihá svoje modr oči, zdvihá je až k nebesům,
hledá útěchu v mracích, ví že už se snesou k ní,
brzi si ji svatí vemou,
ona jde za svoji růží, stejný osud si obě ženou.
Stala se až přiliž silnou,
byla až moc pilnou, teď padá hluboko do útrob řeky,
Zůstane tam již na věky

DROGY

24. května 2010 v 18:23 | Aneta |  Téma týdne..
Toto téma týdne se mi velice hodí.
Jdeme si po ulici, kocháme se krásami světa a najednou nás zastaví sfetovaný puberťák, který ani neví, proč nás zastavil, ale hlavně, že se směje.
Vidím již skoro pravidelně mé vrstevníky svalené na zemy, co se smějí a ani nevědí čemu.
Shazují to na to, že nemají nervy, že nemohou vydržet tu hnusnou a hořkou realitu, že rádi utíkají. A nebo se vůbec nevymlouvají a pošlou na mě rakovinu, když se jich zeptám, proč to dělají.
Proč se opíjíte obden? ,,No přece oslavujeme, užíváme si život."
Jestli je dle nich užívání si života jen v bolestech hlavy a znemožněním se před ostatními střízlivými lidmi, na to už má každý jiný názor.
Ptám-li se, k čemu jim to je? Ničí vám to mozkové buňky. Opět neohroženě odpovídají "chcípni píčo" nebo se snažejí komunikovat a řeknou ,,Neničí to nic a ty víš hovno, když nikam nechodíš!"

Pokoušet se ptát se jich na tyto věci je zřejmě bez efektu. A jsou to děti v mém věku.
Mimo alkohol zde máme například Marihuanu, která léčí. Do té doby, než se na ni navykne, přivykne a ono už to pak z toho kopečku sjede samo.
Nemluvím ani o fetu, vpichováním si různých látek do těla se vše samozřejmě také ničí.

Jenomže nemůžeme za to dávat vinu jen té generaci, když jim cigarety prodaj, jako by se nechumelilo, alkohol taky.
Můžeme za to dávat vinu těm, co to prodají, těm, kteří jim řikaj, že je to správné a jejich rodičům.
Neříkám, že užíváním drog člověka vede k jisté smrti. To ho vede všechno, ale podívejme se například na slavného pana Ozzyho Osbournea, ten jak jel, když byl mlád a je tu do dnes s krásným věkem 63 let a pořád vyvádí.
Ale jsou i ti, kteříí nemají tak silný kořínek jako on, např. Lita Ford, se kterou ještě stihl nazpívat Close My Eyes forever, ještě než se předrogovala.
Ale nebudu sem tahat dějiny hudby, i když je to lehce k tématu.

Pokusíme-li se těmto lidem vysvětlovat, že dělají hlouposti, pošlou nás do hajzlu.
Nemusíme se snažit dávat jim na jevo naši nechuď. Ostatně to říkám z vlastní zkušenosti, celá třída, kam chodim jsou takovýto -výtržníci- a mě mají za totální outsajderku a já nevim co všechno.
Rádi oslavují a rádi se baví. Obzvláště miluju svátek čarodejnic. To se přikáže OŽERTE SE a všichni se jako trotlové ožerou.

Nepomáhá ani občanská ani rodinná výchova, nic. Někdy mám už prostě pocit, že takovýmto lidem není pomoci, a stejně to nevzdávám. Budu si tvrdě stát za svým názorem ať  se děje co chce. Ráda bych mezi ně opět zapadla, ale už to nejde, naše cesty se rozdělili .
A to ,že jsem ze třídy asi myslím jediná, to je ještě smutnější.

Mé astrální cestování

24. května 2010 v 14:03 | Anetiskp |  Kecy
Včera večer jsem zkoušela ono astrální cestování.
Lehla jsem si na postel a soustředila se na svítící bod setoboxu. Když už jsem začala úplně usínat, vzpomněla jsem si, že se mám zkusit zvednout. Zvedla jsem se - ale celá já. Tak jsem si opět lehla a nedalo mi to, své vědomí jsem soustředila pořád na onen bod. Když jsem si řekla, že jsem líná vstát, ale chci za nim jít, prostě jsem vstala. Ale nevstala jsem já. Když jsem se otočila, tolik jsem se lekla, povalily mne obavy a já jsem byla opět zpět.
Vzbudila jsem se, a nebyla jsem si jistá, zda to byl sen, nebo zkutečnost. Ale když jsem se ohlédla, viděla jsem stříbrný provaz a jako sen to rozhodně moc nevypadalo...

Zdvihá se kouř

24. května 2010 v 13:36 | Anetisko
Slunce zdvihá svoje pařáty,
Rozlézá se po stromech
Mraky hledí na ně z vrchů
Hledám útěchu v mlčení
Cítím, jak rostu

Ref: Zdvihá se kouř,
Lidé řvou ze všech stran
Zdvihá se kouř,
Cítím v sobě blbou moc
Vím že se zdvihá kouř.

2: Jde to všechno nějak rychle,
proč na mne řvete?
Já přeci za nic nemůžu!
Slunce svítí nad tou zkázou,
Se svým bratrem měsícem!

Ref: Zdvihá se kouř,
Lidé řvou ze všech stran
Zdvihá se kouř,
Cítím v sobě blbou moc
Vím že se zdvihá kouř.

3: Otevři tu svojí pusu,
zařvi světlu na pomoc,
vzdej hold svojí vlajce
Tohle je konec našeho světa
Jednou už přeci musel přijít
Valí se voda a kouř se zdvihá.

Ref: Zdvihá se kouř,
Lidé řvou ze všech stran
Zdvihá se kouř,
Cítím v sobě blbou moc
Vím že se zdvihá kouř.

Vnímej do konečků prstů ten kouř,
Vstřebávej to světlo,
My víme, že ten konec musel nastat,
Máš popraskané rty, za to může strach i žízeň
Bojuj o bohovu přízeň!!!
Rozepni svá pevná křídla a vzleť se nad ty ohavy
Jednoho dne stejně musely, přijít tvoje obavy!

Zdvihá se kouř,
Lidé řvou ze všech stran
Zdvihá se kouř,
Cítím v sobě blbou moc
Vím že se zdvihá kouř.


Kapitola myslím 22

23. května 2010 v 21:02 | anetka |  Trestný čin
Mariana na něho strnule kouká a v hlavě se jí objevuje spousta obrazů.
Bazén, škola. Pak slova - Miluji ho, Miluji tě.
,,Já tebe taky," řekne a hledí na něho. V očích se jí odrážejí světla nemocniční lampy.
Marianě se chce opět spát. Fabián k ni jde a pohladí ji po tváři.
,,Co se mnou je?" Ptá se Mariana, tušíc odpověď.
,,Měla jsi lehký otřes mozku, ale prý už to bude jen a jen lepší."
,,To je dobře. Kde je Adriana? Vy jste příbuzní!" řekne Mariana opakovaně a nevěří té pravdě. Pořád nevěří. Pak kroutí hlavou.
,,To .. Všechno bylo zbytečné." ,,Co?" ,, Myslela jsem si, že jsme si souzeni - já a ty a ona je naší překážkou .. Pak jsem vás viděla.. a .. já ..Vlastně.. Zklamal jsi mě, tehdy ses zachoval hloupě. Ale byla to má chyba.."
,,Nemluv už o tom, prosím. Byl jsem nemožnej - jako učitel už úplně. Vždyť .. To je trestný. Vlastně .. Vždyť teď už je to stejně jedno."
Mariana sedí v posteli a už jí je lépe. Povídá si s Fabiánem celé hodiny.
,,Když její rodiče byli pozváni do ředitelny, já jsem tam musel jít také, to je logický, no a pak jsem řekl, jak se jmenuji a její matka strnula a vše z ní vypadlo. Že nemá zrovna nejlepší vztah se svou sestrou, jen věděla, že její syn se jmenuje Fabián a kolik mi vlastně je, no a tak se to profláklo.. Byla tam ostatně i tvá matka."
,,Ó můj bože…." Mariana se chytí za čelo.
,,Co říkala?"
,,No, nejdřív se divila, že jsem fakt učitel.Pak se mi omlouvala a pak mě vyhodili."
,,Kvůli ní??"
,,No, jak slyšeli, co jsem udělal, tak neváhali. Kvůli tomu telefonátku..Mariano, chci se ti znovu a ještě jednou omluvit…"
,,A já taky." Ozve se od dveří nemocničního pokoje. Stojí tam Adriana, opět v zeleném trku, ale s vyčesaným culíkem a už vypadá lépe.
Mariana se udiví.
,,Teprve teď mi došlo, jak jsem se k tobě hnusně chovala. Vážně mě to moc mrzí, Mariano. Už docela pochybuji o své dokonalosti." Řekne pak ke konci se smíchem.
,,No, ta tvá slohová práce byla vážně bomba," rýpne Fabián.
,,Já vím, šílenost! Jak jsem mohla mít tak vymatlanej mozek? Asi jsem se nadýchala moc voňavek!" Adriana se opět směje a Fabián s ní.
Mariana se jen usmívá a Adrianu nepoznává.

tututu

O týden později jde Mariana do školy. Cestou potká opět skupinku obávaných lidí.
,,Héj, Mariano!" ozve se od nich. Mariana se strnule otočí. ,,No?" ptá se vysokého rudovlasého kluka s piercingem v obočí.
,,Počkej na nás, už jdem," řekne. Mariana se ani nestačí zatvářit udiveně a už ji ta parta obklopuje. Ale nikdo jí nenadává, všichni se baví a smějí se.
,,Jaký to bylo v nemocnici?" ptá se ten kluk jménem Honza.
,,Příšerný, hrozný jídla." Řekne Mariana a ostatní se zasmějou. Jí se na tváří poprvé vyklube úsměv, který nenutí. Poprvé ve společnosti jejích spolužáků.
,,Myslím si, že,," ,,Myšlení si nech až na hodinu, kdo tam bude jako první, vyhrává nejlepší místo u oběda!" zařve Honza a všichni peláší ke škole. Mariana zůstává stát za nimi a dívá se zasněně za běžícím davem.
U školy stojí Adriana ve volných kalhotách a tílku a mává Marianě. Jdou společně do školy a sedají si do stejné lavice…

Smrt?

22. května 2010 v 9:58 | Už zase :D |  Hluboko v mých citech
Proč se kolem mne zmítá oheň? Kde to jsem ?
Táži se sama sebe v duchu. Shlížím dolů ze skalky. Všude je oheň . Proč ?
Mám na sobě popálené oblečení, ale bolest necítím. Mohu se vznášet. Když se ohlédnu, vidím sebe.
Jak mé tělo olizují plameny ohně. Ale vždyť já jsem tu ? Já letím? Kam to letím ?
Vznáším se k oblakům bez krásy prožitků.
Ještě chci letět za svou sestrou. Mít pocit, že jsem se rozloučila. Má sestra sedí doma a je na compu. To jsem si mohla myslet.Snažím se jí ťukat na rameno, leč marně. Nikdy mne nenapadlo,jaké to je být až takhle bezmocná. Když letím domů za matkou, také o ničem neví. Nikdo nic neví.
Jsem mrtvá? Zřejmě ano. Asi jsem uhořela. Nic mne nebolí. Jen pocit, že jsem všem lhostejná.
Zvoní telefon, nikdo ho nebere. Proč to sakra nezvednete?!
Najednou mámě stéká z okna slza. Proč? Jakto?
Zemřela jsem už po druhé? Proč se nemohu snýst k niM?
Ale mne čeká teď náročnější cesta. Náročná na psychiku, leč fyzično jsem ztratila.

Příšerka 3

22. května 2010 v 8:47 | Anetisko |  Má tvorba .. :))
Jů

Psychotička

22. května 2010 v 8:47 Má tvorba .. :))
lol
Haha, to jsem omylem napsala do toho vyhledávače z kompu ps, jak jsem zvyklá psát psycho-art a ono toto :D já se tak lekla :D To jsem kreslila někdy když jsem blog zakládala, ale pak se to ztratilo v davu :)


Kapitola 21 - vyjasnění.

21. května 2010 v 22:08 Trestný čin
,,Mariano, dokážeš vstát?" ptá se Fabián po chvíli.
,,Nevím .."Adriana k ní jde a pomůže jí se zvednout. ,,Díky.." vzejde od Mariany dusivě.
,,Promiň mi to .." řekla Adriana.
,,To je dobrý, za to si můžu já sama.Jsem naivní žákyně a ještě k tomu tlustá!"
Mariana se vyčítavě podívá k Fabianovi a pak na Adrianu.
,,Nejsi tlustá .." řekla Adriana a objala ji.
,,To já bych měla zhubnout, já.. ti vždycky postavu záviděla. Vůbec nejsem dokonalá a .." pak se ohlídla za Fabiánem a ztichla.
Pak obě odešly do ředitelny a Marianu poslali sanitkou do nemocnice, protože se jí stmívalo před očima..


Týden na to:

Mariana otevírá oči, konečně už začíná vnímat okolí. Pomalu jakoby vyplouvala na hladinu z husté bažiny.
Ztěží od sebe odlepila rty aby se zeptala, kde je. Když to řekla, ozvalo se z levé strany - ,,v nemocnici" Byl to hlas Fabiána.
Mariana se začala už více probírat.
,,Kdo jste.." zeptala se pobledlého muže s rozcuchanými černými vlasy, muž se tváří velmi smutně a má na sobě bílou košili, černou kravatu a černé kalhoty.
,,Bude lepší, když to nebudeš vědět. Nejlepší by bylo, kdybys na mne zapomněla.. Ale paměť se ti prý vrátí .."
,,Jméno.. F..láska.. Nevím." Říká Mariana a všimne si, že vedle ní sedí blonďatá dívka s rukou v sádře.
,,Mariano, jsme vážně blbky," řekla. Mariana se na ni podívá.
,,Tlustá. Jsem .. Proč?"
Adriana sklopí hlavu.
,,Adriano!!" řekne Mariana a zašklebí se. ,,Na mě sis vzpomněla jako první!" zasměje se Adriana.
,,Vůbec si nejsi podobná.." říká Mariana a prohlíží si rozcuchanou, nenalíčenou dívku ve velkém zeleném triku a džínech.
,,To neřeš, hlavně aby ses uzdravila."
,,Co se stalo? A kdo je on?"
,,Můj .. bratranec…" Řekne Adriana.
,,Aha.. Je hezkej.." říká Mariana, usmívá se a usíná.

Pak se opět probouzí. Teď je všechen obraz, co vidí, ostřejší a barevnější. Vidí opět toho muže, hned se jí vybaví jméno Fabián.
,,Fabiáne!!" říká radostně aniž by si vzpomněla na událost ve škole.
,,Mariano.. Je mi to tak líto.. Tak strašně líto.." říká Fabián a .. pláče.
,,Neplač, proč brečíš?"
Pak Mariana úplně ztichne. Adriana .. Bratranec.. Fabian…
,,Ó můj bože, ty jsi její bratranec?!"
,,Nevěděli jsme o tom, já nikdy nevěděl, že mám tetu, ona nevěděla, že má tetu … Je to v háji .. Už neučím, začal jsem hrát fotbal."
,,Ó můj ..bože.."
,,Měla jsi mě vidět, jak jsem se tvářil, když jsem to zjistil, Adriana se rozbrečela. Bylo to šílené a ty jsi ležela v nemocnici s otřesem mozku - ostatně furt ještě ležíš.. Je ti líp..?"
,,Je mi líp."
,,Mariano…. Moc se ti za všechno omlouvám.. Jsem děsnej .. blázen. Vždyť to víš. Chtěl jsem ti jen říct… Miluji tě."

Kapitola 20 - Slzy

21. května 2010 v 21:47 Trestný čin
V tom vráží do dveří Mariana s promyšlenými slovy, které by měli za účel probodnout Fabianovo srdce. Ale stane se přesný opak. Má vyražený dech.
Vidí Adrianu jak hladí Fabiana a on se u toho tváří trochu nejistě. Mariana se s naštvaným výrazem vrhá k Adrianě.
,,Ty mrcho!" zaječela na ní a chytila jí za culíky. Pak ji odmrštila na skříň.
Fabián Marianu chytil, ale ta se otočila a začala ho mlátit.
,,Parchante!! Parchante!!!"
,,No tak, klid!" zaječel Fabián. Pak si všiml, že se Adriana na zemi nehýbe. Mariana k ní šla a sehnula se, aby se na ni podívala. Adriana ji chytila za ruku a překulila ji přes sebe. Pak jí odkopla do skříně a zabouchla.
,,Ty svině!" Ječela Adriana.
,,Krávo!" ječela Mariana a bušila do skříně.
,,Buďte zticha, nebo sem přijde.."

,,FABIÁNE HORSKÝ!!!!!" Ozve se od dveří kabinetu.
,,P-pardon.." řekne jen Fabián.
Ze skříně se vyvalí krvácející Mariana.
,,Jau.. Ta noha mě strašně bolí!"
,,Ježiši, promiň, Mariano promiň!" Řve Adriana a pak si všimne, že Mariana drží v ruce chomáček blonďatých vlasů.
,,TY SVINĚĚĚ!!!" Zaječí opět Adriana, ale ředitelka ji chytí a Fabián se sehne k plačící Marianě.Dá jí ruku na rameno.
,,Podepři se o mě, já tě zvednu."
Mariana ho ale ignorovala a jen jí kapaly slzy na její ránu na noze.
,,Mariano!" řekl prudce Fabián a strčil do ní.
,,JSI TAK STRAŠNĚ NECHUTNEJ ! JE MI Z TEBE NA BLITÍ!"
,,VY JSTE SPOLU NĚCO MĚLI?" Zaječí Adriana.
,,Ne.. Ani náhodou!" brání se Fabián.
,,Já jsem tě milovala!!!" zaječí Mariana.
,,Já taky!!" zaječí Adriana.
,,No tak to by stačilo, dívky,.konec vší srandy."
Řekla ředitelka a pustila Adrianu.
,,To je konec i pro vás, Fabiane." Dodá a odchází do sborovny.
Mariana klečí a brečí, Adriana stojí a brečí a Fabiánovi se též derou slzy do očí.

Kapitola 19 - ajajaj

21. května 2010 v 20:59 Trestný čin
V pondělí ve škole když jde Mariana po schodech do své třídy zahlédne Fabiána. Vypadá smutně. Ale ani jednou se jí za víkend neozval.Ani neomluvil.
První tři hodiny probíhaly v pořádku, až na to, že bylo několik nečekaných testů které Mariana jak se říká ztelila.
Pak přichází hodina Českého jazyka. Do třídy vchází Fabián s plnýma rukama a na sobě má triko s krátkým rukávem. Mariana se otřese.
,,Prosím vás, zavřete za mnou někdo dveře.." řekl namáhavě Fabián a díval se k Marianě. Ta lhostejně povytáhla obočí a otočila se k oknu.
Než se Fabián naděje, zaklapnou se za ním dveře a sešity,kterých měl plné ruce se odnášejí k jeho stolu. Adriana je odnáší .
Pak se na Fabiána sladce usměje.
,,Není zač,"
,,Díky Adriano. Pěkně voníš."řekl Fabián, pak si odkašlal a začal se pohrabávat v sešitech. Adriana otevře pusu.
Pak zase sklapne a odejde si sednout celá rozzářená.
Mariana se na Fabiána rozladěně dívá a snaží se mračit, ale jeho vůně jí v tom brání.
Po hodině jde opět k němu do kabinetu.
,,Ťuky ťuk.."
,,Oh, potřebuješ něco, Mariano?" Ptá se Fabián Mariany, ale ne tím způsobem, na který je Mariana zvyklá.
,,Chtěla bych se omluvit.. Promiň."
,,Proč mi tykáš, Mariano? A za co omluvit?"
,,Za ten pátek!"
,,Co bylo v pátek?"
Mariana se naštvala a už odcházela pryč z kabinetu.
,,Jsi vážně.. hroznej !!" Když se otočila ke dveřím, stála tam navoněná, čistá a zářivá Adriana. Mariana naštvaně odešla z kabinetu a Adriana za sebou ty dveře zavřela.
,,Á, Adriano .. Potřebuješ něco?"
,,Ano.. Potřebuji se ujistit, jestli dobře slyším."
,,Ano, slyšíš, vážně voníš. Možná až moc. A díky, že jsi
mi odnesla ty sešity. Jsi hodná."
Fabián se lekne sám sebe. Co to blbe?!
,,No.. Vy mi taky voníte, pane učiteli … A sešity vám odnesu vždy a ráda a klidně až sem.." Adriana mluví lehce lechtivým tónem a blíží se k Fabiánovi. Pak se k němu přilepí a prstem ho hladí po hrudi.
,,Jste zatraceně vynikající učitel."
Fabián se zasměje a pak Adrianě pohlédne hluboko do očí.
,,Dáváš mi zabrat." Řekne. Opět se lekne, ale i když jeho rozum i něco uvnitř v něm říká, ať přestane a jde raději do sborovny, pohladí Adrianu po pase.
Adriana se pousměje a začne ho líbat na krku …