Květen 2010

Jak na Astrální cestování?

21. května 2010 v 20:31
Astrální cestování je užitečná, zajímavá a prospěšná, často karmicky pozitivní praktika. To tvrdím. Nikdo však netvrdí, že je to snadné, a že to není vůbec nebezpečné. Jíst příborem také není úplně bezpečné. Můžete si vidličkou vypíchnout oko a také si můžete způsobit vážná zranění příborovým nožem... Když scházíte po schodech MŮŽETE si zlomit vaz. Ale jak často se to stává? Přesto to není zcela bezpečné. Ani astrální cestování není zcela bezpečné. Může narušit vaši psychiku, mohou vás "napadnout" stvůry z jiných sfér (ale nemohou vám skutečně uškodit).

Pokud astrálně cestujete, nemůžete si nic vzít s sebou, kromě informací a znalostí. Stejně tak se musíte i vrátit - obohaceni jen o informace, znalosti. Během astrálního spojení se mezi vaší duší a vaším tělem udržuje spojení, které vidíte jako stříbrnou šňůru. Kromě vás jí nevidí nikdo, kdo zrovna také astrálně necestuje, a nebo není mimořádně senzibilní. Během astrálního cestování vnímáte většinou čas jinak, individuálně. Astrální cestování nezná omezení vzdálenosti, nezná překážky v podobě zdí ani jiných hmotných bariér. Astrálně cestovat můžete takřka neomezeně dlouho, ale přeženete-li to, uškodí to vašemu fyzickému tělu. A proto opatrně, ale přímo do toho! Je pár věcí, na které nemáte vliv. O astrální cestování se nepokoušejte v přílišném vlhku a za bouřky.

Babské povídačky a pověry o létání čarodějnic na koštěti jsou vlastně odkazem na tradiční využívání astrálního cestování namísto skutečného létání. V minulosti bylo poměrně běžné užívání čarodějnických mastí k dosažení stavu pozměněného vědomí a vnímání. Většina takových přípravků je složena z vysoce nebezpečných bylin (zmínka v části bylinky u blínu), toxických a nezřídka i smrtelně jedovatých pro lidský organismus, jejichž užívání laiky, půl-laiky a začátečníky může mít fatální následky.

Během objevování a rozšiřování vašich astrálních schopností je důležité vybrat si místo a čas, kde nebudete nikým a ničím rušeni. Běžně totiž, pokud jste vyrušeni během astrálního letu, vaše duše se v přirozené obraně prudce vrátí do těla. Je to cosi jako šok pro celý organismus i duši, být prudce stržen zpět uprostřed cesty, a je to značně nepříjemné až nebezpečné, a proto si zvolte místo a čas, kdy můžete být nerušeni. (Pozor na moderní vymoženosti typu pípající digitální hodinky, mobilní telefon…) Pokud se rozhodnete cestovat doma a v domě jsou i ostatní rodinní příslušníci, je rozhodně dobré jim říct, o co se hodláte pokusit, aby v případě, že vás zastihnou v tomto stavu nebyli tolik vyvedení z míry. Co se týče návratu do těla, který je častým tématem otázek těch, co by chtěli zkusit ale bojí se, je odpověď snadná. Stačí pomyslet, přát si, trošku se soustředit na návrat a sklouznete zpět tam kam patříte - do svého těla - bez obtíží a hladce.


1)Tato metoda se provádí, když jdeme spát. Potřebujete nějaký předmět na který se dokážete soustředit, udržet na něm pozornost, může to být měsíc v úplňku, hvězdy, krystal, ale klidně i oblíbená panenka! Použijte cokoliv uznáte za vhodné.
Jen ne svíčku či cokoliv hořícího!
Tato metoda vyžaduje uspání fyzického těla, proto by jste nikdy neměli nechat hořet bez dozoru. Autorka textu upřednostňuje křišťálovou kouli.
Umístěte předmět na dohled, a lehněte si do své postele. Zírejte na předmět a podřimujte. Prvních několik pokusů může být otravné, můžete dokonce usnout a… …nic. Ale na několikátý pokus to autorce vyšlo.
Stále na předmět zírejte. Jak vaše víčka těžknou, stále zírejte na vytyčený předmět. Vaše oči se nakonec mohou zavřít, ale vy stále uvidíte daný předmět. Stále na něj budete zírat. Posaďte se, vstaňte, a nebuďte překvapení pohledem na své fyzické tělo, klidně spící na posteli.
Autorce tento způsob vyhovuje a funguje. No, a když už jsme z těla ven, využijme toho a dělejme, cokoliv si budeme přát, dokážeme cestovat i na poměrně velké vzdálenosti. Ze začátku však pravděpodobně jako většina budete pocit osvobození od fyzického těla vnímat jako nezvyklý a nepřirozený, a tak se neodvážíte daleko - ale časem vás už nebude omezovat nic.
Tento čas je jen váš. Řekněte lidem že se o toto pokoušíte a nepřejete si býti rušeni.


2)Nekřižte ruce a ani nohy - pokud je křížíme, podvědomě se tak držíme zpátky. Proto je důležité mít nohy a ruce uvolněné. Je třeba, aby vaše astrální cesta měla nějaký cíl. Poprvé je to celkem snadné. Vašim cílem je opustit vaše tělo a vznášení maximálně několik metrů od něj. Při 1. cestě je důležité neopouštět svůj pokoj. Proveďte postupnou relaxaci. Až budete naprosto uvolněni, soustřeďte se na dýchání. Uvědomte si své tělo, ať už je kdekoliv. Uvědomte si místnost ve které se nacházíte a vaše vědomí. Vaše mysl musí zůstat uvolněná a klidná. Myslete na cíl své astrální cesty a na to, jak je pro vás důležité, abyste ji vykonali. Nyní zaměřte svou pozornost na čelo a nechte svou mysl, aby se v tomto místě oddělila od těla. Pravděpodobně budete mít pocit, že se propadáte nebo vznášíte. Za začátku vám to bude nepříjemné, ale nechte věcem volný průběh a nebojte se, strach vás může stáhnout zpět do fyzického těla. Někdy to jde hladce na poprvé a jindy to naopak trvá. Největší potíž je v tom, že lidé často zazmatkují jakmile ucítí, že klesají anebo že se vznášejí. Jakmile ucítíte, že klesáte skrze povrch vašeho lůžka, je to jenom dobře. I zde platí, že první pokus je ten nejtěžší. Je skvělé pokud se vám astrálně cestovat podaří hned na poprvé, ale vězte, že některým lidem to trvá i 4 měsíce zkoušení, než se to naučí. (Pozn.: Eurik; někdy to trvá i déle, záleží na intenzitě snažení a podpůrných prostředcích a okolnostech...) Předpokládejme, že se vám podařilo úspěšně opustit vaše tělo a že se teď nad ním vznášíte. Nyní si v duchu přejte ocitnout se v rohu místnosti, než se vám tuto myšlenku podaří zformulovat, budete tam. Osahejte si stěny a přesvědčete se, jak pevné a poddajné se vám zdají. Záleží to od toho, jak pevného astrálního dvojníka máte. Postupně navštivte všechny rohy místnosti. Nakonec si představte, že se vracíte zpět do svého fyzického těla. Tento návrat bývá někdy snadný a klidný, jindy se však může zdát prudký. Doporučuji se vracet pomaleji, ale i při hladkém dosednutí na zem nejspíše pocítíte náraz. Všeobecně platí, že čím dál jste od fyzického těla, tím je otřes větší. Po návratu do těla zůstaňte chvíli ležet. Potom si zapište své zážitky a pocity. Jakmile se vám cesta zdaří, budete si ji chtít co nejdříve zopakovat, ale radím vyčkat 24 hodin, protože je to přeci jen psychický nápor a i organismus potřebuje čas na vzpamatování se.
Pro druhý pokus je dobré někoho požádat aby napsal na papír pár čísel a slov a papír umístil do svého pokoje. Během své astrální cesty tento pokoj navštívíte a číslice přečtete.
Pomaloučku se uvolňujte. Není kam spěchat. Čím klidnější a uvolněnější budete, tím lehčeji své tělo opustíte. Napodruhé to obvykle jde o mnoho snáz. Strach z neznáma, který všichni prožíváme, se mezitím rozplyne a nahradí jej pocit očekávání. Jakmile dokončíte postupnou relaxaci, představte si, že se propadáte do nicoty.
Znenadání zjistíte, že jste se ocitli mimo své fyzické tělo. Pravděpodobně se budete vznášet cca 30 centimetrů nad ním. Představte si sami sebe jak vstáváte a okamžitě se napřímíte. Pozorněji si prohlédněte své astrální tělo. Představujte si sami sebe v různých šatech a všimněte si, že hned jak na ně pomyslíte, se v nich ocitnete.
Tentokrát si povšimněte i tenoučké stříbrné šňůry, která spojuje astrální tělo s tělem fyzickým. Obvykle je připojena k čelu fyzického těla. Jiní lidé tvrdí, že je připojena k pupku obou těl a nebo k hlavě. Tradiční nauka praví o tom, že když se přetrhne šňůra, dotyčný člověk zemře. V bibli je např. psáno, že člověk zemře ..."když se přetrhne provaz stříbrný"...
Jakmile jsme důvěrně seznámeni se svým okolím, opustíme svůj pokoj. Možná zjistíte, že musíte použít oken nebo dveří, ale můžete též projít stropem nebo zdí. Záleží to na tom, jak pevné je vaše astrální tělo. Pokud jste zahlédli stříbrnou šňůru, teď zjistíte, že se vzpíná do nekonečna, ale i to, že s přibývající vzdáleností od vaše fyzického těla slábne. Též síla, poutající vás k f. tělu s přibývající dálkou slábne.
Nyní si všimněte 3 rychlostí astrálního cestování. První z nich je běžná rychlost, tempo krokem. Druhá se označuje za rychlost střední. Připomíná jízdu autem nebo vlakem, kdy vidíme míhající se krajinu. Třetí je nadprůměrná rychlost. Ta působí, když se během okamžiku přemisťujeme na určité vzdálené místo. Kromě těchto 3 rychlostí existuje též levitace, kterou jste již poznali, když jste se vznášeli nad svým fyzickým tělem.
Představte si sami sebe v pokoji svého přítele, který napsal na papírek ony číslice, které máte přečíst. Porozhlédněte se po pokoji a pokud je v ní i váš přítel, podívejte se co právě dělá. Najděte kus papíru a zapamatujte si je. Není to tak lehké, jak se zdá. Pro některé lidi je totiž obtížné číst, jsou-li v astrálním těle. Proto číslům věnujte nadměrnou pozornost. Nakonec vizualizujte sami sebe ve vašem pokoji a přeneste se ke svému fyzickému tělu. Představte si sami sebe ve svém f. těle a okamžitě se v něm ocitnete. Zapište si čísla. Až se spojíte s přítelem, zjistíte nakolik správně se vám podařilo přečíst čísla. Zjistěte si též, jestli váš přítel poznal, že jste jej navštívili.
Při své další cestě můžete třeba zkusit experiment - manipulaci s předměty z fyzického světa. Nakolik pro vás třeba bude obtížné přenést nějakou lehkou věc. Tak například otočit list v knize by pro vás nemělo být nijak obtížné, ale nejspíš se vám už nepodaří přenést celou knihu někam jinam. I zkušení astrální cestovatelé mají s přemisťováním věcí ve fyzickém světě problémy.
Pokuste se při svých mimotělních zážitcích navštívit co nejvíce míst. Při astrálním cestování můžete okamžitě navštívit jakékoliv místo jen tím, že na něj pomyslíte. Nejprve pro vás bude snazší navštěvovat místa, kde jste už někdy byli a které jste viděli, než ta o kterých máte mizivé představy. Chcete-li navštívit nějaké neznámé místo, je dobré, když si o něm něco přečtete a nebo si seženete fotografii, abyste si je mohli lépe představit. Není třeba na určité místo letět po stejné trase, jak byste to udělali ve fyzickém světě. K cestování na větší vzdálenosti je potřeba velké touhy. Nemáte-li dost touhy, na požadované místo se prostě nedostanete. Občas zažijete nějaký ten šok, ale nebude to nic děsivého. Čas od času budete vtaženi do svého fyzického těla dřív, než byste si přáli a nebo když to budete nejméně čekat. Můžete při tom utrpět otřes i šok. Stane-li se to, v klidu seďte a snažte se pravidelně dýchat. K náhlím návratům do těla dochází ze dvou důvodů. Buď jste si během cesty na své fyzické tělo vzpomněli a nebo vás f. tělo potřebovalo k vyřešení nějaké situace. Setkáte-li se na astrální pláni s něčím děsivým, stačí jen pomyslet na návrat do těla, hned se v něm ocitnete.


3)Další zajímavou metodou je uvolnit se jako při meditaci, celé tělo, a s dechem vyjít jakoby ven, pryč ze svého těla. Po takovém uvolnění a zklidnění, které by mělo trvat kolem deseti minut, se přestaneme soustředit na své tělo, pomalu jej přestáváme vnímat... A pak se v duchu, s plnou koncentrací opřeme lokty a zdvihneme se z postele. A... Pokud jsme byli úspěšní a měli štěstí, naše tělo leží dál na posteli - a my ne! Ano - heuréka, jsme venku, a opět cítíme onen niterní pocit uvolnění a zároveň jakési nevolnosti - že by žaludeční - ale vždyť náš těžký, bolavý či hladový žaludek zůstal tam dole - jsme volní!


4)Lehněte si, zavřete oči a úplně se uvolněte ( toto již dále nebudu vypisovat, pro všechna následující metody to samozřejmě platí ). Představte si, že jste odděleni od těla a ležíte dále ve svém těle. Představte si, že vaše tělo vibruje pomalu a astrální o trochu rychleji. Představte si, že vibrace, které procházejí vaším astrálním tělem můžete cítit, jako kdyby jste stáli před obrovitými reproduktory vysokými jako vy. Dále si představte, že se vibrace astrálního těla zvyšují a narůstají. Toto cvičení opravdu může navodit vibrace, pomocí kterých se dostanete ven z těla.


5)Představte si, že se díváte do nesmírně hluboké studně. Lezete na její okraj a skočíte do ní. Padáte hlavou dolů. Jak takto letíte volným pádem, sledujete přibližující se dno studně. Snažte se představit si pocit padání se všemi detaily. Nechte se tím pocitem unést. Podaří-li se vám to budete doslova "vyhozeni" ze svého fyzického těla.


6)Představte si černou skříňku velkou asi 7,5 cm ve vzdálenosti asi 90 cm před vámi v úrovni očí a trochu nalevo. Podržte si tento obraz asi 30 sekund. Poté si představte stejně veliký šedivý oblak, napravo od skříňky. Oblak nemá přesný tvar, ale je spíše vyšší, nežli širší. Podržte si tyto dva útvary vedle sebe dalších 30 sekund. Nyní si představte paprsek světla, jak vychází ze skříňky a pomalu přechází k šedivému oblaku. Když se ho dotkne, naplní jej světlem. Pocítíte-li přitom nějaké zvláštní vjemy, nevšímejte si jich. Autor této metody píše, že během této imaginace ucítil ostrý pocit podél páteře, pokusil se přitom hodit dozadu, aby to přešlo. Místo toho se pohnulo jeho astrální tělo a on byl venku.


7)Pokuste se určit místo, kde se nachází vaše vědomí, je to mezi očima? Či snad uprostřed hlavy? Ať je kdekoli, pokuste si představit na onom místě světelný bod. Udržte toto mínění světelného bodu několik minut. Světelný bod nemusí mít žádný předepsaný tvar, záleží na vás. Nyní si představte, jak onen světelný bod klesá dolů, do spodní části mozku. Pomalu jej přemísťujte asi o 10 cm níže, pak jím pomalu pohybujte do původní polohy. Celé to několikrát opakujte. To navozuje vibrace, které vás dostanou ven z těla.


8)Co možná nejživěji si představte, že slyšíte nějaký bzučivý zvuk v hlavě. Představte si, že bzukot je zpočátku velmi tichý, ale postupně začne nabývat na síle. Jak bzukot sílí, indukuje ve vás vibraci. Jak zvuk sílí, tak sílí i vibrace, které se zesílí natolik, že vás vyhodí z těla.


9)Představte si malou černou kuličku, která se vznáší v prostoru nad vaším čelem, asi tak ve vzdálenosti půl metru. Představte si, že se kulička začíná pomalu přibližovat k vašemu čelu, zároveň se začíná elektrizovat tak, že kolem ní můžete vidět malé blesky. Vzniklé výboje na kuličce vydávají bzučivý zvuk. Snažte se toto silné elektrické pole i pociťovat. Jak se kulička stále blíží, cítíte zvětšující se napětí, bzučivý zvuk nabývá na intenzitě a stále sílí. Kulička se zastaví asi 2 cm od vašeho čela, začne se pohybovat směrem k nohám a zpět. Během toho ve vás začnou vznikat vibrace v místě, nad kterým kulička zrovna bude, tyto vibrace budou stále sílit, i když se kulička přesune jinam. Toto by mělo navodit vibrace, které vás dostanou ven z těla.


AUM MANTRA

21. května 2010 v 20:23

Kapitola 18 - telefonát..

21. května 2010 v 19:48 | Anetisko |  Trestný čin
,,Nechceš si i zítra někam zajít?" Ptá se Fabián Mariany, která do sebe cpe sušenku Snickers.
Mariana se na Fabiána zvídavě podívá a potměšile se pousměje.
,,Pročpak?" ptá se a snaží se jazykem odstranit v zubech zaseklé oříšky.
,,Je mi s tebou hezky.." přiznává se Fabián pomalu .
,,Jo.. Mě s tebou taky." Mariana se na něho přátelsky usměje.
,,Nechoď ještě domů, prosím," žadonil Fabián před jejím domem.
,,Musím, máma by mě asi .."
Fabián se na ni prosebně zadívá.
,,Pojď ke mně domů, bude se ti tam líbit."
,,Fabiáne Horský, nebude to rande?" uchichtne se Mariana.
,,A co byl dnešek?" Ptá se Fabián s ďábelským úsměvem.
,,Dobře, ale spát tam nebudu!"
,,Prosím tě, nejsem úchyl."

Fabián si zastrčí ruce do kapes, mezi kterýma se houpe hromada řetězů přivěšená v plandajících černých kalhotách.
,,Když mi bylo 15, ve třídě mě taky šikanovali."
Mariana vytřeští oči. ,,Proč?!" Diví se, protože nedokáže uvěřit Fabiánově kruté pravdě.
On si prohrábne svou černou kštici za účelem sjednotit vlasy k sobě, ale účinek je spíše opačný a vlasy mu naskáčou zpět do obličeje. Jako vždy je pohrdavě odfoukne.
,,Protože jsem prej teplej."
,,Tak teď už snad ne, ne?"
Fabián mlčí. ,,Haló!" zaťuká mu Mariana na čelo.
Byl říjen a tudíž se už ochlazovalo, Mariana měla na sobě vestičku a Fabián mohutný, těžký černý kabát.

,,Stejně jsme si ten dnešek užili, až na tu mou mámu."
,,Myslím si, že to byla jenom blbá chvíle."
Fabián otevře dveře do svého bytu.
Mariana se celá rozzáří.
,,Páni!" Vydá ze sebe jenom.

Fabián dveře opět zamkne.
Před Marianou jakoby se otevřel nový svět - stála v obývacím pokoji, kde byly tři stěny bílé a jedna vínovofialová.
,,Podlaha byla studená, ale uprostřed obýváku byl koberec - tmavě purpurový.
Nábytek byl bílý a podlaha černá.
,,To je taková krása," libovala si Mariana. Fabián zapálil jen svíčky.
,,Pročpak to?"
,,Šetřím elektřinu."
,,Aha!" Mariana se na Fabiána nevěřícně podívá.
,,Myslím, že bys tu měla přespat," řekl Fabián jen tak mimochodem.
,,Cože? Máma se po mě bude shánět!"
,,Nebude, zavolám jí!"
,,Né.. Počkej.." Mariana se smála a brala Fabiánovi z ruky mobil.
Fabián dělal, že telefonuje.
,,Je tam paní Helena Kopecká? Tady Fabián Horský. Vaše dcera dneska nepřijde, protože je nachlazená."
Mariana se zasměje a pak Fabiánovi telefon vytrhne. ,,Ty vole, dyť ty jí fak voláš!!"
,,Haló? Mariano?" ozve se z druhého konce telefonu. Fabián se může potrhat smíchy.
,,Tohle není vtipný, ty pako !!" zařve na něho Mariana.
,,No , mami, promiň, už jdu."
,,Neblízni,Mariano.." říká Fabián, ale to už se Mariana obléká.
,,Promiň mi to.."
,,Hele.. Myslela jsem si že jsi dokonalej, ale vidim, že teda nejsi ! Tohle jsi přehnal ! Promiň, ale takhle to vážně.. Nashledanou, pane učiteli !" řekla Mariana a silně bouchla dveřmi.


Slizounka

20. května 2010 v 21:32 | Anetisko |  Má tvorba .. :))
krasavice

Proč se asi tak mračí? =)

20. května 2010 v 20:50 | Anetka přeci x) |  Má tvorba .. :))
chobotnička :)

nicechobot

Kapitola 17 - ,,Heé, woé deme za nima né?"

20. května 2010 v 19:56 | Anetisko |  Trestný čin
,,No?" Mariana se k němu naklonila a usmála se. Fab se jen podrbal na hlavě a prohodil : Ten první záchvat smíchu jsem předstíral, ale když jsem do tebe strčil, opravdu jsi letěla a tak mě to rozesmálo."
Mariana do Fabiána šťouchne.
,,Půjdeme pak tedy na ten dort?"
,,To jsme sem nemuseli chodit."
,,Já mám ráda dorty."
,,Já taky."
Oba pak chvíli mlčeli. Pak delší chvíli. Fabián měl rozmazané oční linky stejně jako Mariana.
,,Promiň za to, co ti máma řekla."
,,To je v pohodě, já na to jsem zvyklej…Ehm, zvyklý!"
Pak oba vylezou z bazénu, převlíknou se a sejdou se před šatnami ..
,,Teda, tobě to sluší," vyhrkne z Mariany. Pak si rychle plácne přes pusu.
Fabián se zasměje.
,,Díky, tobě taky" a šťouchne mnohoznačně do Mariany.
,,Jsi skvělý učitel Češtiny, vždycky jsi chtěl dělat tohle?"
,,Vlastně v první třídě jsem chtěl být .. No.. Fotbalista. A taky jsem trénovat,.. Ale pak jsem měl úraz s nohou, léčil jsem se rok a když jsem se chtěl vrátit do týmu, už mě nechtěli a záhy na to jsem se shlédl v jedné básni, začal se zajímat o literaturu, pak o sloh a k tomu je potřeba mluvnice. Nakonec mě to tak chytlo, že jsem začal studovat tohle, šel na peďárnu no a teď jsem tady na .. něčem, jakoby praxi. Prostě abych si to vyzkoušel a vyzískal nějaký ten peníz."
,,Aha, jasně.. A .. Neštve tě, že se musíš tak nějak znormálnit, když jdeš do školy?"
,,Jo, to mě štve. Proč bych tam nemohl být s piercingem a normalníma vlasama a trošku přikrášlenym obličejem? Ptal jsem se ředitelky. Jenomže ta hned opáčila, že bych dával chlapcům špatný příklad a mohli by mít homosexuální sklony. Už mám pokrk těch keců o tom."
,,Já taky…"
,,Cože?"
,,No mě taky tak nadávaj jako ale že jsem emo a že se řežu …"
,,A řežeš?"
,,Ne!"
,,Tak vidíš."
,,Hele, cukrárna." Mariana se rozeběhne k cukrárně, ale nešikovně zakopne. Obličej si chrání pravou rukou a dopadne s ní na chodník. Dopad doprovází křupnutí.
,,Jáááu!" zařve.
Fabián k ní hned běží a podívá se jí na ruku. Šikovně ji vezme a škubne s ní.
,,Jau!" sykne Mariana.
,,Nahodil jsem ti to, měla bys být spíše ráda, než dělat jau."
,,Nojo, jsem ufňukaná."
,,Pojď dáme si ten dort."
,,Ale vážně to bolí.."
,,Tak já tě nakrmím." Fabián se smíchem vstupuje do cukrárny a sedne si ke stolu.
,,Mariánko, objednej mi kafíčko, s cukříčkem a jednoho indiánka," říká - přitepleným- hlasem.
Mariana se zasměje a jde k prodavačce.
,,Slyšela jste, ne? A já bych si dala.. Mno.. Máte dietní dorty?!"
Cukrářka zvedne jedno obočí.
,,No přece dieťáčky!" Mariana se tváří děsně vážně a Fabián jakbysmet.
Prodavačka zvedne i to druhé obočí.
,,Fabínku pojď, toto je teda propadák, oni neznají dieťáčky!"
,,Ano Mariánko, to je šílené, božínku, to je úroveň! A já mám zrovna choutky na teploučkou kávu!!" Oba s pokrucováním zadků odejdou a ještě po prodavačce vrhnou zlý pohled.
Za rohem se smíchy svalí na zem.
,,Já umřu, ha ha haa.. Prej …Vy neznáte dieťáčky?!" Fabián slzí smíchy a Mariana taky.
Pak se Fabiána chytí aby si oddýchla.
,,Uuuuf.. A zrovna jsem tam viděla takový krásný dorty. Ale v půlce jsem si to rozmyslela - hubnu!"
Fabián se na ni zasměje a pak poplácá po rameni.
,,Víš že až teď mi došlo, že jsi má žákyně?"
Mariana otevře pusu.
,,Uh, nojo. LOL!"
,,To je slovo - LOL!"
,,LOL! LOLÍČEK KNEDLÍČEK!"
Fabián se zase zasměje a hlasitě prohlásí:
,,Njn, LOL, omg a co má býti!!!"
Mariana se chytí za břicho a vyprskne smíchy. Lidi se za nimi otáčejí.
,,Ty woe, co to e ty woe wtf?!" Říkali, když šli kolem nějaký Barbieny a nebo Hopíka.
,,Ty woe, Fabí, deme jim dat pfez ty ejich vyhuený tuamy!"
,,Héé.. TG JÓ!"
Oba pochodovali za partičkou hoperů. Fabián byl skrčený a zubama si svíral jazyk, který plazil ven. Stoupl si před ně a ukázal na ně a řekl:
,,Héééé … POSTIŽAFI!!!"
A Mariana udělala to samý.
Oba se smáli, dokud jeden z těch hoperů nevytáhl kudlu.
,,A kua, woe, sme w lejži," řekla Mariana zblbá tím napodobováním zhulenosti.
,,,,Zdlhej!" pokřikl Fabián a dal se na útěk. Mariana za ním. Když byli daleko před hopíkama ještě zařvali: ,,Hopyty hop hopity hop!"

Kapitola 16 - Fabiáne já letím

19. května 2010 v 20:40 | Anetisko |  Trestný čin
,,Tak já jdu, mami." Prohlásí Mariana a odchází s taškou s plavkami.
,,Cože? Nikam !"
,,Promiňte, paní,ale už jí je 15, mohla by začít rozhodovat o tom, co dělá a kam jde."
,,No to teda nemohla a už vůbec ne s tebou!"
,,To tykání si vyprošuji!!!!!!!"

Matka Mariany napřáhne k Marianě pěst.
Fabián ji prudce zarazí.
,,Sakra jste se zbláznila?!" ,,Fabiánku prosím, nech toho, pojď, nebo udělá ještě nějakou horší věc!"
,,Mariano, tohle není normální !"
,,Mariano, ať ten feťák OKAMŽITĚ VYPADNE A POČKEJ AŽ TU NEBUDE! JÁ TĚ TAK ZLÍSKÁM !"

Fabián s Marianou rychle vyběhnou ven před dům.
,,MARIANO TY SVINĚ!" Řve na ní její matka.
,,Co to je?" Ptá se vyděšeně Fabián. Mariana se strašně červená. ,,Ona má takové nálady, promiň, jindy by se takhle nechovala, ale asi jí prdli nervy."
,,Tohle je u vás normální?" ,,No.. Vlastně ne. Tohle je poprvý za tenhle rok.. Nevím, proč zrovna teď."
Fabián Marianu obejme.
,,Pojď, ať na to zapomeneme."

Když oba stojí před šatnami, rozloučí se..
,,Uvidíme se u toho velkého bazénu." Říká Fabián.
,,Dobře, ale nesměj se mi !" Hrozí Mariana.

Mariana se svlékne a převlékne do růžových plavek. Podívá se do zrcadla a zatáhne břicho.
Vlasy má opět svázané do culíku.

Fabián se taktéž svlékne a oblékne si své černé plavky.
Podívá se do zrcadla a zatáhne břicho. Má pochyby.

Oba vyjdou ven ve stejnou chvíli. Fabián se podívá na Marianu a ona na něho.
,,Co to povídáš, vždyť ty plavky jsou pěkný!" řekne Fabián s údivem. V duchu si ale chválí spíše Marianiny křivky. Vůbec není tlustá. Možná trochu, ale to je na ní to krásné.
Mariana si nejistě pohladí rameno. ,,Děkuju.." Ona se dívá na Fabiánovo vypracované tělo, bez chyby. Atletická postava, tipické V.
,,Nebude ti ten piercing trochu překážet?"
,,Pochybuji."

Oba vlezli do vody.
,,Tak schválně, kdo bude na konci bazénu dříve." Říká Fab se smíchem. Samozřejmě je tam dřív než Mariana. Když Mariana konečně doplave, je celá zadýchaná. On ji ve vodě jemně chytí kolem pasu.
,,Chvilku se vydýchej, pak to dáme ještě 5krát a pak můžeme zkusit skočit."

Druhé kolo. Mariana už je trochu rychlejší.
Třetí kolo opět zeslabuje, chvíli oddech.
Čtvrté kolo se motivovala tím, že čím dříve doplave, tím dříve bude moct Fabiana obejmout.
,,Vidíš, jak ti to jde krásně."
,,To jsem ráda. Úplně cítím, jak hubnu. A pak půjdeme na dort."
Fabián se zasměje a pak zmírní úsměv, ale pořád se usmívá a dívá se Marianě přímo do očí.
,,Přemýšlela jsem o tom, že si nechám udělat piers."
,,Vážně, a kam?"
,,Do nosu. Nebo do jazyka, nebo do rtů"
,,Do jazyka raději ne. Do rtů to ti jednou bude vadit při líbání, no do nosu .. nebudeš se moct šťourat v nose."
,,Hm, tak do pupíku?"
Fabián se zasměje.
,,Do nosu," řekne po chvíli.
,,No ale .." Fabián se opět charismaticky zasměje .
Sedí spolu mokří na lavičce.
,,Tak jdeme skákat?" řekla Mariana a pak se uchichtla.
,,Můžeme to zkusit." Řekl Fabián s mírně šibalským úsměvem.
Nejdříve stála na můstku Mariana a pak on.
Chytil ji za pas. ,,Tak skoč." Mariana ho ale zarazila.
,,Počkej.. Já letím!" Fabián se začal strašně smát a omylem do Mariany strčil, ta spadla do vody, když vylezla Fab se pořád ještě smál, ona ho chytila za nohu a stáhla k sobě do vody.
Když jeho hlava vyskočila nad hladinu on měl šílený záchvat smíchu.
,,Čemu se tak směješ?" Ptala se Mariana a taky se usmívala.
,,No…"

Kapitola nevim kolik - Matka, jakou bychom nečekali.

19. května 2010 v 19:51 | Anetisko |  Trestný čin
V pátek:

,,Takže tři x patnáct, vydělíte to a vyjde vám ..?"
Třída mlčí . Před tabulí stojí oplácaná hnědovlasá učitelka matematiky.
,,Achjo, no přeci toto," říká a na tabuli píše spletku čísel.
Pak se otočí k tupě zírající třídě a povzdychne. ,,Tak do příště se
nad tím zamyslete!"
Zazvoní a všichni se hrnou ven ze tříd těšíc se na víkend.
Mariana také utíká. ,,Ahoj, Petrželko," uslyší za sebou. Otočí se. ,,Aho.." pak se zarazí a opraví : ,,Dobrý den!! Ráda vás vidím! Dnes jsme ani neměli Český jazyk, to bylo tak strašné..!" ,,No a já ve svůj den volna do tý školy lezu!" zasměje se Fabián.
,,Nevadí vám to?"
,,Ale vůbec ne. A ..Když se vidíme mimo školu, klidně mi tykej."
Marianě se rozbušilo srdce a vytvořil se jí na tváři úsměv.
,,Dobře." Řekla a už spolu šli pryč ze školy.
,,Máš plavky s sebou?"
,,Nemám, já si pro ně musím jít domů a ještě musím mámě říct, že někam jdu."
,,Ona to neví?"
,,Neví a kdybych jí řekla podrobnosti, určitě by mě ani nepustila."
,,Tak jí nic neříkej." Zasměje se Fabián.
,,Neboj,"
,,Teda, to je takový divný, Ti tykat." Směje se Mariana a před jejím domem se oba zastaví.
,,Já tu počkám." Řekne Fabián a sedne si na obrubník.
Mariana na něho hledí ze shora. Fabián zakloní hlavu a Mariana se k němu nahne.
,,Tak dobře, hned jsem tu," říká mu do obráceného obličeje.

Po chvíli vyběhne z domu celá rozpálená.
,,Nikam nesmím!" ječela už od schodů.
,,Jak to?"
,,Prostě nesmím ..Ale já zdrhnu!"
,,Ne.. Nech to na mě.."
Fabián vejde dovnitř. Tam vidí nepořádek a uprostřed toho mámu Mariany.
,,Dobrý den." Pozdraví s úsměvem a překročí obrovský kýbl čehosi.
,,Co jsi zač? Ty jsi Mariany kluk?!"
,,Ne.. Její učitel Českého jazyka. Chtěl bych váš poprosit, aby jste jí pustila na jeden menší výlet. Se mnou. Nic se jí stát nemůže. Vím, že to zní nedůvěryhodně, ale .."
,,Ty, že jsi její učitel? Vždyť vypadáš jako homosexuál!Máš černé oční linky, tuny gelu ve vlasech a - ó můj bože, to je piercing!"
,,Paní, moc mi nelichotíte, ale já jsem opravdu její učitel."
,,To ti tak sežeru!"
,,Mami.. On je vážně náš nový učitel na češtinu. Učitelka Pralinková se nervově zhroutila. Fabián za ní zastupuje."
Mariany máma chvíli stála v atmosféře trapna.
,,Tos uhodla. Co mi to sem taháš za feťáky! Ty už taky kouříš jo? Táhni do pokoje! A ty mazej ven!"
,,Paní, toto chování si absolutně vyprošuji, to, že jste mne nazvala homosexuálem a podivínem je jedno zlo, ale to, že nedůvěřujete své vlastní dceře, to je daleko horší zlo!"

PROSÍM HLAS :)

19. května 2010 v 13:03 Kecy
PROSÍM DEJTE http://www.stansetvaripen.cz/galerie-2555.html tu hlas mojí sestřičce uričtě si to zaslouží stačí kliknout nadát hlas :) Děkuju moc!!

Kapitola 14 - Deštník

18. května 2010 v 20:51 | Anetisko |  Trestný čin
,,No .. Tak .."
,,No??"Ptá se Fabián energicky.
Mariana se podrbe na břiše.
,,Mě je to strašně blbý o tom mluvit.."
,,Přede mnou můžeš mluvit absolutně o všem, vždyť to víš."
Mariana zmáčkne svůj špek a Fab si toho všimne.
,,Adriana.. Ona.. Mi to vysvětlila."
,,Co?"
,,Proč jsem tak .. Tak špatná."
,,To ona je špatná! Ty jsi ta poslední, komu by ona měla něco vysvětlovat!"
,,Protože.. Já jsem obézní!"
Fabián chvíli mlčí a pak Marianu pohladí po břiše.
,,Ani náhodou! Slyšíš? Ani náhodou !"
,,Ale jo.." Mariana si taky chytí břicho.
,,Vůbec! Obesita je něco úplně jiného!! Ty jsi štíhlá!"
,,Právě a ona je hubená a vše co je jiné než hubená je tlustý!!"
Fabián si k sobě Marianu přitáhne, ta si pustí břichu.
,,Když jsi tak nespokojená .. Co takhle kdybychom spolu chodili každý pátek plavat?"
,,Plavat? Se svým učitelem??"
Fabián si uvědomí to, co řekl.
,,Mariano, ty si vyžaduješ mnohem víc než jen přikyvování hlavy. Potřebuješ pozornost, kterou ti nikdo nevěnuje. A já ti ji věnovat budu moc rád."
Marianě se rozzáří úsměv.
Opět zahřmí.
,,Zítra je pátek." Řekne Mariana.
,,Já vím," usměje se Fabián, ,,Můžeš mi povědět ještě něco o tom tvém vysněném."
Mariana se začervená .
,,Máte nějakou přítelkyni?"
Fabián se zasměje. ,,No, ne že by nebyl zájem, ale .. Kvalitově to vždy stojí za prd."
,,Vy ženy hodnotíte kvalitově?"
,,Podle rozumu."
,,Aha."
,,Proč se ptáš?"
,,No .. Protože.. Mě to zajímalo .. Adriana se o to zjevně hodně snaží .."
,,Nejsem blázen. Je to má žákyně a kvalitou? Hahaha" Fabián se na Marianu usměje.
,,Znám daleko rozumnější holky v jejím věku, než je ona"
Když Fabián rozevře dveře ven, vidí jen dlouhé špagáty deště.
,,Máš deštník?" Ptá se Mariany.
,,Ne." Odpovídá Mariana a strnule hledí na déšť.
Fabián rozevře obrovský deštník barvy růžové. Mariana se lekne.
,,Já vím, je to šílený, nemůžu za to, jinou barvu neměli a já ho tehdy strašně potřeboval. Vem si ho ty, já dojdu domů pěšky."
,,Co? Ne.. To.." Fabián se na Marianu utvrzeně podíval.
,,Tak dobře. Děkuju moc… Za všechno .. Nashle.."
Mariana se pak ještě ohlédne za Fabiánem, který měl vlasy mokře stažené do obličeje a jeho košile se přicucnula na jeho vypracované tělo.
Mariana mu zamávala a on jí mávání oplatil.
,,To je dobrý začátek nového ..přátelství s učitelem." Říká si pro sebe Mariana a kroutí nevěřícně hlavou.
,,To je v háji, to je začátek zamilovanosti," řekne si pro sebe Fabián hledíc na Marianin růžový deštník. Prohrábne si mokré vlasy a zasměje se ironii osudu.
,,To mě asi vylijou."

Kapitola 13 - "Proč pláče?!"

18. května 2010 v 19:42 | Anetisko |  Trestný čin
,,Co se stalo, Mariano?" Ptá se opakovaně Fabián mlčící Mariany, která jen sedí v jeho kabinetě a hledí do země.
Zdá se to Fabiánovi, nebo je to s ní teď ještě horší?
Venku zahřmí.
,,Mariano .. No tak.. Prosím , co se stalo?" Fabián už je zoufalý. Ve škole už není skoro nikdo.
Pak si klekne před Marianu a zadívá se jí do očí.
,,Víš, proč jsem stál před vaší třídou?" ptá se. Mariana jen kýve hlavou, jakože neví.
,,Čekal jsem na tebe.Víš proč?" Mariana opět neví a popotáhne. Fabián jí podá kapesník.
,,Chtěl jsem si s tebou povídat." Mariana se na něho podívá a pak se vysmrká. Fabián se usměje a pohladí ji po ruce. Pak ji setře slzu ze tváře.
,,Ty jsi zamilovaná, Mariano?" Ptá se s úsměvem. V Marianě hrkne a ještě víc se rozbrečí a kýve, že není.
,,Ale no tak, za to se nemusíš stydět.Láska je krásná věc, ne?"
Mariana opět smrká a Fab se zasměje.
Pak ji něžně chytí za tvář . ,,Nebreč, nebo breč, ale řekni mi, co ti ty slzy způsobilo, abych se toho mohl zbavit."
,,Adriana."
,,Myslel jsem si to."
,,Tak proč se ptáte?!!!" Mariana reaguje poněkud podrážděně.
,,Miňonku?" ptá se přátelsky Fabián.
,,Ne!! Děláte to snad schválně? Všichni? A jste snad úplně slepí všichni?? Co sakra máte!!"
,,Mariano, takovou tě neznám."
,,Neznáte mě vůbec nijakou ježiši !! Nemůžete mě znát, jste tu jen chvíli !!"
Pak Mariana odběhne na záchody.
Fabián si stoupne před dveře holčičích WC a říká:
,,Mariano, můžu dovnitř?"
-žádná odpověď.
Fabián rozevře dveře. Mariana stojí u zrcadla a drží se za břicho. Je nakloněná k umyvadlu.
,,Co to děláš, Mariano?!"
-žádná odpověď.
Fabián se za ní rychle rozeběhne.
Mariana si umyje pusu.
Fabián ji pevně sevře v obětí a společně padají k topení, Fabián se ale zastaví o záda o zeď.
Pevně Marianu svírá svýma rukama a ona ho také obejme, usedavě mu pláče do hrudi.
Fab jí pohladí po hlavě. V tu chvíli venku znovu zahřmí.
,,Mariano, no tak, uklidni se!"
,,To nejde.. Ono to nejde!"

Když se Mariana uklidní, tak Fabiána pustí. Ten si ze své černé košile odklepe kapky slz.
,,Tak co se tedy stalo?..Nemáš možnost úniku.. Budeme tu dokud mi to neřekneš." Fabián se tváří vážně. Mariana si opět utře slzy, pak se nadechne a začne …

Kapitola 12 - Proudění

18. května 2010 v 19:01 Trestný čin
Proudění.
Nemohu na něho přestat myslet. Pořád mám v hlavě jeho úsměv, jeho hlas a jeho krásné, hluboké oči. Pokaždé, když se mu do nich podívám, mám pocit, že se ztrácím, nebo dokonce topím v té kráse.
Nejvíce zbožňuji jeho dokonalé argumenty a nadhled nad věcí.
Jenomže bohužel, žije za elektrickým plotem.
A má kolem sebe strážné psy, které cení zuby, když se na krok přiblížím. Navíc, jeho pohled se ke mně nikdy nedostane.
Takže se nemám v čem topit. A já se tak ráda topím. Když se na něho podívám, můj zašedlý svět dostane barvy. Mé suché rty vlhnou, mé prázdné srdce se naplňuje štěstím, mé kamenné city měknou a mé zamračené obočí se prohýbá v oblouček.
Slunce, ze kterého díky němu dokážu čerpat energii, jakoby se na mne za to také zlobilo. Ale já se nenechám zastrašit sluncem, mému srdci neporučím, kdy se má cítit šťastné.
On umí zahnat jedovaté hady, které na mne syčí mé chyby a nedostatky.
Možná jednoho dne vypadne proud a psi neodolají vůni Pedigree.
V tuto chvíli žiji a ještě žíti budu .

Fabián četl jedním dechem. Když dočetl, měl sto chutí se s Marianou setkat. A nebo napsat slohovou práci o svých pocitech.
Vezme do ruky červenou propisku a napíše Marianě velkou jedničku a do závorky dodá : (výpadky proudu ovlivní psí myšlení.) Pak se zamyslel a zasmál se tomu. Pak zvážněl a připsal: (ber to jako legraci!) Pak se nad tím opět zamyslel. Chytil se za čelo a litoval toho, že vůbec něco psal. Ale on musel. Něco v jeho svalnatém těle ho k tomu nutilo.
A tak vzal papír a začal psát.

Proudění.
Nemohu na ni přestat myslet. Pořád mám v hlavě její jedinečnost a nedokáži pochopit ty jedy, které na ní sesílají ostatní. Bezdůvodně jí křivdí. Její vůně mě šimrá v nose a její úsměv zase v srdci.
Když si to přečte, podívá se znovu na Marianinu práci. Na tu část o plotu. ,,O kom asi píšeš, Mariano.." řekne tiše s nádechem zvědavosti.

Venku se rozprší.Zvoní na konec poslední hodiny. Fabián si na Marianu počká u její třídy. Když všichni vycházejí, koukají se na Fabiána. Hlavně dívky.
,,Dobrý den, přišel jste si domluvit schůzku?" ptá se drze Adriana.
,,Ani ne." Odpoví Fabián. ,,A tvá práce je podprůměrná. Měla by ses zamyslet nad pravopisem a tím, co píšeš." ,,No dovolte." ,,Co jsem řekl? Jen ti dávám příklad, jak se zlepšit. Dokonalá ale bohužel nejsi - teda alespoň co se týče jazyka Českého."
,,Pche." Řekne Adriana a odejde s kroutícím se zadkem a
s hejnem slepiček.
Jako poslední jde Mariana a má slzy v očích.
,,Co se ti stalo?" ulekne se Fabián a hned jde k ní blíže. Mariana se lekne a pak se na něho zadívá červenýma očima, utře si slzy,ale mlčí.
,,No co se stalo?"
Mariana pořád mlčí, je vidět, že v sobě dusí pláč. Fabián uvidí jejich třídní učitelku a tak jde za ní. Mariana ho ale rychle chytí za triko, které mu odhalí kousek vypracovaného břicha. Mariana přitáhne Fabiána blíže a on se nebrání. ,,Ne.." zašeptala tiše.
,,Proč? Neodpovídala jsi, tak jsem se chtěl zeptat jí .."
,,Ne.." zašeptá Mariana znovu.
,,Pojď ke mně do kabinetu." Řekne Fabián. ,,A co já? Zapomněl jste na naše rutinní kafe po škole?" Zeptá se Mariany třídní a při tom se svůdně opře o dveře. Fabián se otřese a jen řekne.,,Ne, promiň, dneska nemůžu."

Ježíš

18. května 2010 v 18:24 | Anetisko |  Fotky by me :)
jež

Téma týdne = mobil

18. května 2010 v 18:15 | Anetisko |  Téma týdne..


Mobilní telefon, prve zvaný radiomobil, prošel několika úpravami, od počáteční podoby, která se alespoň trochu podobala dnešnímu mobilu, krabičky s anténkou a displejem s funkcí volání a psaní sms, až po dnešní -vymakané- mobilní telefony, které zvládají skoro vše, od focení, natáčení, přez posílání sms a volání až po různé funkce blue tooth, dotykový displej i kreslení atp.
Mobil se rozvíjí už několik let a zdaleka tomu není konec.


1991-1995
Původní mobil vlastnili jen ti z lepších lidí ve společnosti, co si jej mohli dovolit. Stál v průměru 30 000,- kč a vážil kolem 300g (3kg).


1996-1998
Mobilní telefony začínají být unesitelné, v Česku jsou již 2 mobilní operátoři - Eurotel a Radiomobil.


2000
Třetí operátor - Oscar, možnost psaní sms z karty Twist.


2001
Operátorů je čím dál víc, zákazníku také přibývá.

2002-2003
V mobilech se objevují funkce focení, tudíš i mobil s barevným displejem.

Od této doby se mobily jen zlepšují a zlepšují, takže já bych v tomto letopočtu přestala s rozšiřováním informací .
Mobily jsou dnes různých velikostí a má jej snad každý. Já osobně ho moc nepoužívám neb jsem líná ho nabíjet :D:D:D

Dnes jsou mobily považovány za samozřejmost. Kdysi to byla novinka. Kolik věcí ještě změní naše životy tak, jako právě mobil?

Simpsisters

18. května 2010 v 16:36 | AnetiskoMamutisko |  Má tvorba .. :))
:DD
 Já a moje skvělá sestřica Mamutinda v simpsňováckym stylíčku-božíčku.. :ĐĐ
Pozadíčko jsem vyhledala v gůglíčku ...woe .. :D:D:D
(Tento článek je spíše pro ní :))
:))))))))))))))))))

Něco za něco

17. května 2010 v 19:04 Hluboko v mých citech
Skáču si po hladině, protože jsem tak lehká, že mne voda unese. Nechávám za sebou jen malé ďolíčky na hladině a chňapu do vzduchu po mracích. Mám rozmazanou řasenku od pláče, vlasy rozcuchané z hněvu. Na sobě mám bílou košili, ve které je červená skvrna.
Kapky si hrají na honěnou, z mraků padají dešťové děti, prší.
Mám křídla a tak vzlétám do koruny stromu. Nechávám na sebe volně spadat kapky deště, s klidnou tváří příjmám jejich těla.
Ony odnesou mé starosti, vezmou je s sebou dolů, do hlubin zapomění, odnesou je i s mým pocitem viny. Ony přijmou mé slzy jako vlastní a putují s nimi do neznámých hlubin trhliny pod mým stromem.
Hladina se zvlní pod mým opětným dopadem na ni, ale nepropustí mne zkrze.
Cítím v křídlech křeče a chci vzlétnout, však nedaří se. Krajina má modravý nádech a je cítit atmosféra temné půlnoci.
Déšť opětuje moje volání po pomoci, po chvíli jemu neodolá a dešťové kapky, které byly teprve na počátku své cesty za poznáváním hloubek se spojují v jedno dlouhé chapadlo, které se mi obmotá kolem pasu. Vznáším se společně s ním a hledím na úplněk.
Natahuji po něm rukoou, ale chapadlo mne opět posílá ke hladině. Tentokrát se ale hladina rozevře a vpustí mne přímo do sebe. Pohltí mne tma a studeno. Má křídla se počínají hýbat, ale má duše klesá ke dnu, zatímco kapky neustále bubnují na hladinu.
Už slyším jen tlumený zvuk smrtících zvonů.
Když má tělesná schránka dopadne ke dnu, má křídla vytvoří jakousi kolébku, ale má duše jde za světlem, které se třpytí, ale vzdaluje. Z mých úst již vzejde pouze bublina,která se pomalým loudavým tempem sápe ke hladině, kde praskne.
Velcí modročerní motýli rozeženou po jezeře třpytivý prášek a déšť ustane.


Balónění aneb kdo si hraje, nezlobí :)

17. května 2010 v 18:33 Fotky by me :)
Ve výrobě těchto *mnohofotek* zatím moc zkušeností nemám, tak to berte na vědomí :).

baloneni

Kapitola 11 - Dokonalost

17. května 2010 v 13:41 | Anetisko |  Trestný čin


Adriana začne číst. ,,Takže, moje slohová práce se jmenuje Dokonalost!"
Mariana obrátí oči v sloup, stejně jako Fabián.
,,Dokonalost - dokonalé může být cokoli, ale zároveň i nic!"
,,Adriano, jaký význam má ta věta?" ptá se Fabián nechápavě a zdvihá obočí.
,,No, přesně takový, jaký si vy myslíte." ,,Zajímavé, čti dál." ,,Dokonalá může být bytost, ale to záleží na okolí, jakýma očima se na ni dívá." Fabián se usmívá. Pak ho ale přejde úsměv.
,,Dokonalá jsem já. Na mne se každý dívá očima, kterýma by měl. A tak mou dokonalost prostě nepřehlédne. Mé krásné jemné blonďaté vlasy, mé půvabné chování, moji sladkou a svěží vůni. Mé dokonalé, hladké nohy. Mé štíhle břicho, mé ženské křivky. Moje bílé zuby, co září do tmy. Moji dokonalost vyrovnat se s faktem, že jsem dokonalá. Někdo tuto pravdu neunese a zhroutí se z toho. V naší škole jsou pouze dva dokonalí lidé.." Fabián se chytí za čelo. ,,Takže tvoje slohová práce je něco jako óda na tvou dokonalost?" ,,Přiznáváte, že jsem dokonalá?" Fabián mlčí a jen kroutí hlavou . Adriana se nadechne a začne číst dál.
,,Další, kdo je tu dokonalý, kromě mě, je samozřejmě .." ,,To stačí .. Já si to vyberu a přečtu ..
Po hodině jde opět Mariana za Fabiánem do kabinetu.
,,Pane učiteli … Já jsem vám zapomněla odevzdat sešit.."
,,Hoď to sem na stůl, Mary,"
Mariana hodí sešit. Když Fabián uslyší jeho dopad, hbitě si sešit vezme do rukou a prolistuje jej.
,,Tak dlouhá?" Udiví se.
,,No .. Vlastně.. Psala jsem tam to , co mně v tu chvíli napadlo, ale myslím, že to má hlavu i patu."
,,Ok, název Proudění .. To jako proudění tvých myšlenek?"
,,Asi tak nějak."
,,Dobře,.. Já si to přečtu." ,,Dobře, nashledanou." ,,Počkej, kam jdeš?" ,,Na hodinu."
,,Pojď sem." Mariana poslušně jde k Fabiánovi. Zastaví se těsně před ním a dívá se do jeho hlubokých očí.
On se usměje a pohladí ji po tváři. ,,Ty to zvládneš." ,,Co?" ,,Jsi lepší, než Adriana. Tak se jí nenech sežrat.A teď už můžeš jít." Mariana jde zmateně z kabinetu. Ještě teď cítí dotek jeho
ruky na tváři, červená se. Fabián , když Mariana odejde, zadívá se na svou ruku a usměje se.
Pak ruku jemně sevře v pěst a přiloží si ji ke hrudi. ,,Máš v sobě něco zvláštního, co si žádá o prosazení." Říká si pro sebe. Pak vezme do rukou její sešit a začne číst…

Měsíc!

16. května 2010 v 13:52 Fotky by me :)
Tyjo, na tuhle fotku jsem fakt pyšná :D myslim že se povedla :)
mesic