Kapitola myslím 22

23. května 2010 v 21:02 | anetka |  Trestný čin
Mariana na něho strnule kouká a v hlavě se jí objevuje spousta obrazů.
Bazén, škola. Pak slova - Miluji ho, Miluji tě.
,,Já tebe taky," řekne a hledí na něho. V očích se jí odrážejí světla nemocniční lampy.
Marianě se chce opět spát. Fabián k ni jde a pohladí ji po tváři.
,,Co se mnou je?" Ptá se Mariana, tušíc odpověď.
,,Měla jsi lehký otřes mozku, ale prý už to bude jen a jen lepší."
,,To je dobře. Kde je Adriana? Vy jste příbuzní!" řekne Mariana opakovaně a nevěří té pravdě. Pořád nevěří. Pak kroutí hlavou.
,,To .. Všechno bylo zbytečné." ,,Co?" ,, Myslela jsem si, že jsme si souzeni - já a ty a ona je naší překážkou .. Pak jsem vás viděla.. a .. já ..Vlastně.. Zklamal jsi mě, tehdy ses zachoval hloupě. Ale byla to má chyba.."
,,Nemluv už o tom, prosím. Byl jsem nemožnej - jako učitel už úplně. Vždyť .. To je trestný. Vlastně .. Vždyť teď už je to stejně jedno."
Mariana sedí v posteli a už jí je lépe. Povídá si s Fabiánem celé hodiny.
,,Když její rodiče byli pozváni do ředitelny, já jsem tam musel jít také, to je logický, no a pak jsem řekl, jak se jmenuji a její matka strnula a vše z ní vypadlo. Že nemá zrovna nejlepší vztah se svou sestrou, jen věděla, že její syn se jmenuje Fabián a kolik mi vlastně je, no a tak se to profláklo.. Byla tam ostatně i tvá matka."
,,Ó můj bože…." Mariana se chytí za čelo.
,,Co říkala?"
,,No, nejdřív se divila, že jsem fakt učitel.Pak se mi omlouvala a pak mě vyhodili."
,,Kvůli ní??"
,,No, jak slyšeli, co jsem udělal, tak neváhali. Kvůli tomu telefonátku..Mariano, chci se ti znovu a ještě jednou omluvit…"
,,A já taky." Ozve se od dveří nemocničního pokoje. Stojí tam Adriana, opět v zeleném trku, ale s vyčesaným culíkem a už vypadá lépe.
Mariana se udiví.
,,Teprve teď mi došlo, jak jsem se k tobě hnusně chovala. Vážně mě to moc mrzí, Mariano. Už docela pochybuji o své dokonalosti." Řekne pak ke konci se smíchem.
,,No, ta tvá slohová práce byla vážně bomba," rýpne Fabián.
,,Já vím, šílenost! Jak jsem mohla mít tak vymatlanej mozek? Asi jsem se nadýchala moc voňavek!" Adriana se opět směje a Fabián s ní.
Mariana se jen usmívá a Adrianu nepoznává.

tututu

O týden později jde Mariana do školy. Cestou potká opět skupinku obávaných lidí.
,,Héj, Mariano!" ozve se od nich. Mariana se strnule otočí. ,,No?" ptá se vysokého rudovlasého kluka s piercingem v obočí.
,,Počkej na nás, už jdem," řekne. Mariana se ani nestačí zatvářit udiveně a už ji ta parta obklopuje. Ale nikdo jí nenadává, všichni se baví a smějí se.
,,Jaký to bylo v nemocnici?" ptá se ten kluk jménem Honza.
,,Příšerný, hrozný jídla." Řekne Mariana a ostatní se zasmějou. Jí se na tváří poprvé vyklube úsměv, který nenutí. Poprvé ve společnosti jejích spolužáků.
,,Myslím si, že,," ,,Myšlení si nech až na hodinu, kdo tam bude jako první, vyhrává nejlepší místo u oběda!" zařve Honza a všichni peláší ke škole. Mariana zůstává stát za nimi a dívá se zasněně za běžícím davem.
U školy stojí Adriana ve volných kalhotách a tílku a mává Marianě. Jdou společně do školy a sedají si do stejné lavice…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 SimonQua SimonQua | Web | 23. května 2010 v 21:08 | Reagovat

Hmm díky

2 Janča Janča | Web | 23. května 2010 v 21:15 | Reagovat

Přihlásíš se prosíím sem: http://stars-and-graphics.blog.cz/1005/vgs-prihlasky

PS: máš nádherný blog

3 Awali Awali | Web | 23. května 2010 v 21:49 | Reagovat

To je ako z rozpravky .. super obrad .. mam sa fajn .. a ty? :D

4 Labanda © Labanda © | Web | 24. května 2010 v 1:02 | Reagovat

waw bude ještě pokračování? bo? mno je to úžasný příběh ;-) když se někomu rozvítí ;-) :-)

5 MisCheY MisCheY | Web | 24. května 2010 v 9:51 | Reagovat

jheee x))
bude pokračování žeo ?

6 Tomáš Tomáš | Web | 24. května 2010 v 19:28 | Reagovat

Cítím, že se blíží konec celého příběhu. Tak už prosím přemýšlej o dalším díle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama