Leden 2011

Odpor

20. ledna 2011 v 18:27 | Anetisko
Tiskla jsem klíče v dlani, jako by to bylo mé srdce, které přestane tepat, když jej pustím. Při mém pohledu na školu jsem si uvědomila, kolik věcí na světě lidé vlastně nemůžou dosáhnout, jak jsou maličcí jako jednotlivci.
Stála jsem před školou a čekala, až se otevřou vchodové dveře, aby mohl začít další den plný školních nočních můr.
Bohužel se stalo přesně to, co jsem nechtěla . Před školu se dostaly i mé spolužačky, které mě neměly zrovna moc v lásce..
A začalo se se slovní palbou, kterou jsem nenáviděla ze všeho nejvíc.
,,Nazdárek Irenko, tak co jsi doma zjistila novýho ? Co jsi naštudovala v knihovně, co?" Jen jsem se otočila na osobu, která vypravila tuto počáteční metu z úst. Byla to Petra, která jako vždy s útoky na mě začíná.
Podívala se na mě cynickým pohledem a vrazila si mezi rty cigaretu a škrtala zapalovačem. ,,Máš prachy, co?" ptala se. Já už natahovala ruku do kapsy pro pětistovku. Nemám ráda, když ty peníze nemám, protože potom je to hotové peklo. Ale co to sakra..? ,,No tak, bude to ? Seš pomalejší než tvoje máma!" A všechny tři se rozchechtaly na celou ulici . Nervózně jsem šmátrala rukou v kapse, ale jediné, co jsem našla, byl lístek na vlak z minulého týdne.
Sakra, copak tam ta pětistovka nemůže být ? Vždyť si jasně pamatuju, že jsem jí tam dávala.. Ale ne !! Tohle jsou přece jiný kalhoty! Ty s pětistovkou musejí být doma na vyprání …
Vzhlédla jsem k Petře a k jejím dlouhým odbarveným vlasům s respektem a s omluvným tónem, ze kterého šlo poznat, že vím, co bude následovat, jsem ze sebe vypravila : ,,Já.. Já ty peníze asi nemám .." Rychle jsem sklopila oči, ale stejně jsem cítila, jak je Petra naštvaná a zároveň jak ji to těší.
Chytla mě za cop. Musím si ho přestat plíst. Nebo si ostříhat vlasy na krátko. Nebo začít nosit klobouky, protože tohle vždycky šíleně bolí. Hlavně když mě za něj pořád drží a při tom skopává k zemi.
Usmála se na mě a gestem naznačila, ať jdu za ní a za její partičkou. Před ostatníma, co byli kolem si hrála na mojí největší kamarádku.
Nechtěla jsem, aby nastalo to, co jsem věděla, že nastane, protože už se mi to stalo 3x a ani jednou to nedopadlo dobře. A co je na tom nejlepší - nikdo mi nevěří.
Petra se mnou a její partou zašla za školu, kde nikdo nebyl, snad jen pes, co už ani neštěká, jen leží a dívá se kolem sebe.
Nejdříve do mě prudce strčila a já jsem v sobě cítila, jako bych byla led, co právě praská. Potom do mě strčila znovu, hodně prudce.
Na to, jak je vyzáblá, je dost silná. ,,Copak tohle se dělá ? Nenosit prachy??" ,,Prostě jsem je zapomněla doma a abyste věděly, tohle je šikana !!" Zařvala jsem, jako to bývá v nějakých filmech, kdy už to ten slabší nevydrží a dá najevo svoje pocity. Ve filmech slabší vyhraje. ,,Cože?Ty na mě budeš zvyšovat hlas?" Petra mě čapla pod krkem, takže jsem sotva dýchala .. Kola jsem ji do břicha, ona se rychle shýbla a já se dala na útěk do školy..

Oznámení .. ?

16. ledna 2011 v 16:41 | Anetisko |  Já jsem Já
Takže, především Vás všechny zdravím, spřátelené, i nespřátelené blogy (i když pochybuju, že si to bude číst někdo, kdo se mnou nespřátelil :))) )
Důvodem mé několika měsíční abstinence na blogu bylo, že jsem dělala v lednu (tedy teď) přijmačky na střední výtvarnou školu . Dobrá zpráva - dostala jsem se :))
Myslím, že teď bych se mohla začít blogu opět věnovat, i když neslibuju, že mě to bude bavit.

Jen tak mimochodem, kdyby ste se na mě chtěli vykašlat, protože jsem nedala vědět, budu vás chápat, ale kdyžtak mi to napište .. Děkuji :)

Držka :D