Básničky na téma týdne

Introverti

4. října 2013 v 20:38 | Anetisko
Kam jejich stopy jdou
když ze společnosti odejdou?

Procházejí uličkou
stejně tak malou

Jako babí léto nevrátí se,
Oni poznají se s chválou.

Není nenávist k ostatním
to samé co introvrerce

Vzhlížejme tak ke šťastným
K jejich myšlence.

Čas plyne stále rychleji..

6. května 2013 v 20:38 | Anetisko
Byl jsi tu a tvé rychlé nohy
zase mizí v dáli
Omotal sis moje křivky
A pak nechal plynout ..

To, k čemu mýváš vlohy,
aby si lidi nekonečné dny přáli,
Omotáš si naše křivky
A pak necháš plynout ...

Chutnáš, jsi pohár času,
jenže mizíš jako ze svíčky kouř
Omotáváš naše ruce,
a pak se chystáš s námi splynout..

Asi je na čase sebou hnout
Od té doby, co štěstí není se mnou
Necháváš mě životem jen tak plout ...

... ? - Téma týdne

5. května 2013 v 20:00 | Anetisko
Kde? Kde mám brát ještě další sílu?
Kam se mám otočit, aby mi vítr nedal facku?

Stokrát slyším, nestrácej víru
Kolik mi osud ještě hodí pod nohy klacků ?

Je to vážně smysl života
brodit se jím a dusit se

Aby nás žrala všednost
A nenechala nás se nadechnout?

Nebo jsem zase jen pesimista.. ?

P.S. koukám, že tady už někdo neví co vymyslet jako téma týdne, tak dá něco, co se ani nedá napsat do titulu článku :D Potlesk

Tajemství

6. července 2012 v 22:35 | Anetisko
Křehké, zranitelné, černou tmou
je v nás, v každém částí ukrytou.

Stojí, leží, velebí si v nás
Koloběh obměny přináší čas.

Bude tam a vždycky bylo?
Komu se to nelíbilo?
A co z něho vždycky zbylo..
O čem asi tajně snilo ?

Křehké, zranitelné, černou tmou
Je to naší částí nevinnou.

Normálnost

6. června 2012 v 14:58 | Anetisko
Kdo je normální
A kdo to pravidlo říká?
Kdo tvrdí co je morální,
který hlas ta slova hýká?

Co hledání pravdy, když normální již nejsme
Nikdo mezi námi, uháněni pravdou, hledáme cíl.
Kdo tvrdí, normální, že jsme?
Chceme být ostatní, jako ten a ten byl.

Tápeme hledáním, kopírujem senzace
Chceme získat "normální proporce"
Kdy ale přijde náš mozek na to,
že výjmečnost je nad zlato?

Kdo je normální
A kdo to pravidlo říká?
Kdo tvrdí co je morální,
který hlas ta slova hýká?

Minulost

29. dubna 2012 v 19:25 | Anetisko
Kdo jsi, a čím jsi byl?
A co skrýváš v sobě ?
Kolikrát jsi život násobil,
jak se cítíš v hrobě?

Kolik máš teď vzpomínek
kolik lidí tuší
že vyhasl již plamínek
s tvou jasnou čistou duší?

Otočení listu, zapomenutí
k tomu všechny minulost nutí.

Ticho

21. září 2011 v 21:30 | Anetisko
Sedím sama, sama sedím,
Do prázdných stěn hledím.

Když z okna ven se podívám,
měsíc jen kývnutím pozdravím.

Často takhle myslívám,
jak s tichem v sobě si poradím.

Ticho. Chlad.

Nikdo už mě nemá rád -
Ani já sama sebe,
jak soudím sebe, soudím tebe,
jak teď temné je nebe,
takový má moje duše po zvuku hlad.

Co se stalo, má se stát.

Smířit se s tichem - umět ho znát.
Umět s ním žít.
A umět s ním usínat.

Jako svou část ho brát

Co se stalo, má se stát.

Začátek

20. července 2011 v 20:21 | Anetisko
Začíná to životem, končí to smrtí.
Každý je sám sobě pilotem, láska nás je láska dětí.

Začátek dne,
začátek noci
Začátek mne
Začátek moci.

Se začátkem nového dne, někdo si na vás vzpomene.



Druhá tvář

5. července 2011 v 12:30 | Anetisko
Druhá tvář

V tmavém světle, zračí se záře,
Zrcadlo na zemi na kousky rozbité,
Nechtěl hledět do své druhé tváře,
Na černé srdce v něm samém přibíté.

Schoulil se do rohu místnosti,
Nechtěl již nikdy spatřit,
Tvář, již říkají vísosti,
Kéž by dobro naň dalo se natřít.

Nechtěl již nikdy více,
Hledět na svou druhou tvář,
V záři stříbrné půnočního měsíce,
Je vidět, že není dobrák, že je lhář.

Je sám sebou zmatený.
Nemůže již takhle dál -
On není tak statečný,
Nemůže býti král.

Není ten za něž se vydával -
Ten, co moudra předával,
Vždyť je jen z knih opisoval,
A tím tak hroty nožů olizoval.

Stojíc na nejvyšší věži,
Vítr za jeho zády,
Teď bude hlína jeho tělo střežit,
Je třeba čisté a neposkvrněné
Vlády.

Podzim

5. října 2010 v 18:11 | Anetisko
Oknem do pokoje tiše se mi vkrádá
studící vítr, co mám tak ráda.
Přinesl s sebou pár barevných listů,
co prozradí mi snad jejich cestu.

Potichu se vykradu ven z domu,
Nevědomky napomáhat tomu
stromu větrem se klátícímu.
Cítím blížící se zimu.

Nevěřím svým vlastním očím -
jaká je to nádhera !
Pod strom do klubíčka se stočím,
v mém srdci dětském,podzimu toť záděra.

Barevné listí, kaštany,
ve vzduchu vidím letět havrany -
Když nadechnu se,
když své oči k nebi obrátím,
Potichu vstanu, oklepu se, zpět do pokoje se navrátím.


Z okna na mne podzim dýchá , vím co to znamená...
podzim je v barvách ticha, srdečního tepu ozvěna.

Naděje

26. září 2010 v 22:37
V každém z nás,
tiše hluboko v duši,
zmítá se teplý jas,
je to naděje, jak někdo z vás již tuší.

Sen

18. září 2010 v 12:09 | Anetisko
Dnes jako každý den
Zdál se mi moc divný sen.
Vzbudila jsem se pod růžovým stromem,
těsně před křiklavě zeleným domem.
Nechápala jsem co se to děje,
nevěděla jsem, kam tím můj sen spěje.

Kolem mne dorty prolétaly,
všichni si je pochytali,
do pusy je naplácali.

Z nebe kostky cukru pršely,
všichni to ale věděli.
Jen já jsem jako opařená
nechápala dění.
Důsledek mého snění!

Měla jsem na sobě šaty s Hello Kitty,
Pak zjistila jsem že jsem v Crazy City.
Místo listů ze stromů děti padaly,
Místo jablek děti uzrávaly.

Přišel ke mě jeden maník,
prý má pro mě ten parník.
Nechápala jsem o co jde,
on prý že s ním přijede.

Jako tele koukala jsem do dáli,
Nechápala jsem věci, co se udály.

Pak ze snění budík mne vytrhl
Že je pozdě na mne vyvrhl.
Říkala jsem si uf, byl to jenom sen -
Pak našla jsem vedle sebe hromádku plen :D:D(Čistejch!)

U nich byl lístek - budu se těšit na příště, Vítek.
Bylo tam i P.S. -Ten parník jen pro tebe jest!
 
 

Reklama