Mé básně

Co dělám?

29. května 2013 v 20:25 | Anetisko
Zavírám oči, abych utekla. Utíkám, abych zapomněla. Zapomínám, abych necítila.

Ztlumte to ticho.

21. června 2012 v 18:17 | Anetisko
Stála jsem na kraji útesu, říkala jsem si, že tu tíhu nejspíše už nesnesu...

Mou kůži světlou kapky deště zkrápí... Kéž smyly by to, co mě tak trápí ...

Nademnou mraky, nejspíše se blíží bouře.. Nedokážu uvažovat rozumě, moudře..

Mé rty sami sobě šeptají, že po smutku hořce chutnají

Mé vlasy se mě ptají.. Kde je ten, kterého tak dobře znají?

Mé tělo na kamenech se svíjí... Kapky deště stékají po mé šíji

Těžké kamení vnitřnosti mi drásá ... Jedině jeho láska, je moje spása .....

Jak to chodí.

20. června 2012 v 20:59 | Anetisko
Kamaráde, příteli,
proč mi ležíš v posteli?
Kamaráde, příteli,
Stovky očí na tebe hleděly..

Miláčku, lásko moje
Co je moje, to je tvoje?
Miláčku, lásko má,
lež je pravda nevěrná?

Mámo, maminko
Stačí jenom malinko
Mámo, mami,
už jsme zůstaly zase samy....

Život

9. května 2012 v 22:14 | já
Už znova jsi mě poslal ke dnu
lapám po dechu, už se nehnu

Je tu tma a ty mě bodáš
zmítám se bolestí,
do mé duše hlodáš
utápíš se v radosti

Jak zklamat mě, jak zničit sebe
už zase jsi hmátl vedle

Jsem přejedená tvými promiň
takový jsi, plný temnot,
takový jsi, ŽIVOT...

Hořká pravda za nasládlou oponou

12. dubna 2012 v 21:40 | Anetisko
Neslyšíš, nevidíš, nevnímáš,
sotva starou lásku znáš,
jedna rána, jedna facka
jedna neposedná tvoje pracka,
co ponižuje toho fracka

Choulím se do sebe,
ty mě nepřestáváš mučit,
Křičíš, hrozíš pěstí,
Zahlédnu modré to nebe,
musím se toho ještě hodně učit,
končím sama v slzách na předměstí.

Na rukou modřiny, v očích s žalem,
potácím se s láskou v srdci,
do jádra rodiny, já uvěřila ti málem
už dál ti ale věřit nechci

Nechci slyšet tvoje nářky,
jak nadáváš mi do lhářky,

kam až to necháš zajít
Prosím, zkus své staré já najít ...

Kdo?

10. dubna 2012 v 21:46 | Anetisko
Skrývá se hluboko,
možná hlouběji než tuším,
tváří se jen na oko,
však v dohlednu mi úsměv zruší.

Kdo je to ?
A co skrývá se pod tou tváří?
Nevím.
Snad uvěřit mohu tomu lháři?
Co pokryl moji kůži. Pokryl mé vlasy.
Sepjal objem mého těla.

V andělovi zrodí se duše ďábla,
kam až teď ta jiskra sáhla

Mám podat té věci ruku,
nebo se stranit?
Podlehnout vnitřnímu hluku,
nebo v sobě ticho najít ..?

Slzy láska růže žal

25. května 2010 v 14:26 | Anetisko
Sedí dívka u vody,
slzy po tváři jí stékají,
šaty má na sobě barvy vdovy,
srdce pomalu jí buší.

Její slza padá volně
na hladinu jezera
Dívka pláče, vzlyká hojně,
v jejích citech malinká je mezera.

Svírá v rukou růži seschlou,
krev dává znát, že svírá ji pevně,
Dívce nic není již útěchou
Prodala svou duši levně,
svoje srdce ztratila
teď ji hamba zkrotila.

Ona ví přesně, co chce udělat,
na kousky ji roztrhat,
lístky růže houpají se ve vzduchu,
dívka ječí podléhá ruchu

Trny z té krásné růže,
vyrily do její kůže,
jen ona za své činy může
nikdo už jí nepomůže..

Zdvihá svoje modr oči, zdvihá je až k nebesům,
hledá útěchu v mracích, ví že už se snesou k ní,
brzi si ji svatí vemou,
ona jde za svoji růží, stejný osud si obě ženou.
Stala se až přiliž silnou,
byla až moc pilnou, teď padá hluboko do útrob řeky,
Zůstane tam již na věky
 
 

Reklama