Téma týdne..

Vztahy

18. prosince 2013 v 19:13 | Anetisko
Vztahy.
Už od narození se člověk učí jistým druhům vztahů. S rodiči, s rodinou, postupně s vrstevníky.
Když dojde na otázku lásky a vztahů, jsem poměrně skeptická, obzvláště jde o vztahy mezi teenagery.
Bývala jsem taky taková. Posedlá slovem miluji Tě, závislá na okamžicích, kdy mi byla projevována láska, pošetilého "vztahování" na facebooku, a, ach ano, ty fotky s názvem ,,Miluji Tě, miláčku, bez Tebe bych nežila.."
Kecy.
Dnes už vím, že mít "plnou hubu keců" je úplně něco jiného než mít srdce plné lásky. Nemusíte totiž svůj protějšek zahrnovat pusinkovýma fotkama s popiskem pro lásinku, aby jste měli vztah.
Vztah, jako důvěra. Vztah jako opora. Víme, že je milenecká láska (ta teenagerská) a láska manželská. Jsou to vztahy v úplně jiných sférách. Můžou ale teenageři prožít lásku manželskou? Jistě. Proč ne. Je to ovšem poněkud rozporuplné. Mladí mají přeci podléhat hormonům, mají lítat v bouřích vášní a zmítat se v emocionálních krustách. Je trochu na pováženou mít tedy například v 17ti letech vztah jako lidé, co už spolu několik let žijí a mají vztah spíše přátelský, nebo je to naopak úctyhodné?
Vztah se pokaždé zakládá na nároku. Co kdo očekává. Asi bude logické, že náctiletý má jiné požadavky od vztahu, než padesátník.
Ale co když ne?
Zastávám si názor, že nejdůležitější je zachovávat si vztahy v rodině. I když se to v mém případě může zdát úsměvné, hýčkejte si vztahy v rodinách, to je asi moje "rada" na závěr.
Hýčkejte si doma dobrou náladu, dobré rozpoložení a zázemí. Nevyvolávejte zbytečné konflikty. Utuží to vztahy, to za prvé a za druhé - až se něco posere jinde, doma bude vždycky nejlíp !

Dlouhý vous

30. srpna 2013 v 18:45
Probudil jsem se druhý den ráno. Nechápal jsem, proč je kolem mne krev. Až když jsem se zadíval na svá rozpraskaná chodidla a ruce, pochopil jsem, že ta krev je má.
Spolkl jsem své slzy společně s kouskem sušenky, kterou mi někdo hodil k nohám.

Vy byste takovýmto gestem nejspíše opovrhlovali, leč já jsem ho vzal s nadějí a s radostí v očích.
Konečně se opět najím.

Můj kabát, již zcela roztrhaný, už mě moc nezahřívá a tak se zamýšlím nad tím, co budu dělat dnešní den, abych se trochu zahřál.

Venku sice je slunce, ale mému tělu není nikdy teplo.

Když procházím kolem výstavních skříní jednoho velkoobchodu, zahlédnu se v odraze.

V tu chvíli , kdy zahlédnu svůj dlouhý vous a nevábný vzhled si vzpomínám, jak jsem na sebe do této samé výlohy hleděl před 10 lety. Mladý, upravený mladík, který měl plno snů a plno nadějí.
Tento mladík byl ale přílišně naivní a v očekávání, že všichni jsou s ním za dobře procházel světem.

Bohužel první rána přišla, když mu zemřela maminka na rakovinu. V tomto období, velmi těžkém, neb sourozenců neměl a tatínka nikdy nepoznal, se naskytla osoba, která využila mladíkova rozptýlení a náležitě si tak vydělala jmění.
Bohužel mladík podepsal špatné papíry, vložil důvěru do špatných lidí a šlo to z kopce.

Přišel o práci, o dům, o snoubenku.

Jen si povzdychnu a jdu dál. Vidím lidi, kteří jsou tak nevábní jako já. Bohužel tito lidé klesají často na mysli tím, že jim leze na hlavu to, kam se dostali.

Možná, že přijde den, kdy se budu opět moci smát.

Život

21. srpna 2013 v 21:02 | Anetisko
V životě jsou okamžiky, které člověk prožívá, ale nenapadá ho, jak moc jsou krásné.
A v životě jsou také okamžiky, které člověk prožívá a běduje si, jak jsou strašné.

Poutáme se k věcem a k lidem.
Místo abychom jediné pouto, které nazveme jistotou přijali k sobě.

Opíráme se o lidi kolem nás, spoléháme na jejich oporu. Bědujeme, že jsme sami, když kolem nás je spousta milujících lidí.
Bědujeme, že jsme bědovali, když jsme měli milující lidi, ve chvíli, kdy o ně přicházíme.

Proč si jednoduše nevážíme krásných okamžiků a nežijeme na plno?

Takhle žijme všichni. Neřešme, co bude, ani co bylo, ale řešme okamžik TEĎ, protože stejně neexistuje nic jiného, než TEĎ - minulost je TEĎ, které jsme prožili a budoucnost je TEĎ které prožijeme.

Važme si krásy. Darů. Darů přátelství, rodiny a života.
Protože jsme nemuseli mít to štěstí a nemuseli jsme se narodit do země s příznivými podmínkami, do země plné polí a lesů, vzduchu, volnosti a možnosti se poučit.
Do země samostatné, kde má člověk jediný úkol - být sám sobě přítelem.

Spřátelme se sebou a s celým světem. A připusťme si, že život je těžký. Ovšem, že je. Bez tohoto faktu bychom se jen utápěli v iluzích. Připusťte si pravdu a tu milujte.

Dělejte věci, které chcete udělat. Važte si krásných chvílí, protože jsou součástí přítomnosti, a přítomnost je život .

Změny od kolébky po teď :D

27. ledna 2013 v 13:01 | Anetisko

TÉMA TÝDNE FACEBOOK

14. července 2010 v 11:20 | Anetisko
Facebook. Člověk je tak zaslepen jeho dokonalostí, že nevidí ty chyby.
Facebook-Kniha tváří
Říkávala jsem si - Pche, FB, Co na tom všichni mají ? Ve škole téma - šťouchla sem tě-šťouchni mě taky - v jakym seš levelu v mafii a podobný kraviny, moc ani nevim o co se jedná,..
Řekla jsem si (se svou tendencí se lišit) že já na fb chodit prostě nebudu.
Ale založila jsem si ho (jako "INTELIGENTNÍ JEDINEC" S PRAVYM JMÉNEM) ..
Tak jsem tam asi půl roku nechodila a měla tam jenom jednu fotku. Jednoho dne jsem se doma šíleně nudila a řikám si - no co na tom fejsu všichni maj .. ? Nemůže bejt přece tak úžasnej ..
Tak jsem si tam sedla, po delší době přemýšlení jsem si vzpoměla na svoje heslo :D a pak už jsem se dostala do světa plného osobních věcí mých přátel.
Můžu říct, že se to hodí, když člověk celý věky nechodí ven, je zalezlej doma a jiným způsobem než přes právě onen FB  informace o prožitcích jeho vrstevníků nezíská.
Když má někdo fb - tak je in - Od ledna se mě zeptalo asi 50 lidí jestli mam FB !
Řikám - mám, ale nelezu tam .. -PROČ?- Protože je to podle mě blbost. A já plavu proti proudu. Hlavně když se můj názor liší od ostatních, proč bych se měla přidávat. No odpověď -TAK PLAV S NÁMI- Mě vždycky totálně "uchvátila", řikám si a dost.
Nenápadně jsem tam pozorovala nejnovější události atd.
No a teď jsem na FB skoro furt.. Protože tam jsou víc lidí než na icq..
Postupně stejně všechny lidi ten DOKONALEJ FEJSBUK ovlivní a až bude mít moc nad celym světem - chacha už vidim tu katastrofu - mno ale tak to je moje typická tendence :D

Holt to začíná prorůstat do hloubek , do všech států , do všech zemí a do všeho... A pomalu ale jistě se to přemění z dokonalý sociální sítě na gumování mozků (tož to už gumuje teď) a postupně to do nás bude vlejvat názory a informace a staneme se jejich sluhy a a a a..

Já vim.. jsem dítě a tak mám ještě dětskou fantasii, ale co kdyby ....

DROGY

24. května 2010 v 18:23 | Aneta
Toto téma týdne se mi velice hodí.
Jdeme si po ulici, kocháme se krásami světa a najednou nás zastaví sfetovaný puberťák, který ani neví, proč nás zastavil, ale hlavně, že se směje.
Vidím již skoro pravidelně mé vrstevníky svalené na zemy, co se smějí a ani nevědí čemu.
Shazují to na to, že nemají nervy, že nemohou vydržet tu hnusnou a hořkou realitu, že rádi utíkají. A nebo se vůbec nevymlouvají a pošlou na mě rakovinu, když se jich zeptám, proč to dělají.
Proč se opíjíte obden? ,,No přece oslavujeme, užíváme si život."
Jestli je dle nich užívání si života jen v bolestech hlavy a znemožněním se před ostatními střízlivými lidmi, na to už má každý jiný názor.
Ptám-li se, k čemu jim to je? Ničí vám to mozkové buňky. Opět neohroženě odpovídají "chcípni píčo" nebo se snažejí komunikovat a řeknou ,,Neničí to nic a ty víš hovno, když nikam nechodíš!"

Pokoušet se ptát se jich na tyto věci je zřejmě bez efektu. A jsou to děti v mém věku.
Mimo alkohol zde máme například Marihuanu, která léčí. Do té doby, než se na ni navykne, přivykne a ono už to pak z toho kopečku sjede samo.
Nemluvím ani o fetu, vpichováním si různých látek do těla se vše samozřejmě také ničí.

Jenomže nemůžeme za to dávat vinu jen té generaci, když jim cigarety prodaj, jako by se nechumelilo, alkohol taky.
Můžeme za to dávat vinu těm, co to prodají, těm, kteří jim řikaj, že je to správné a jejich rodičům.
Neříkám, že užíváním drog člověka vede k jisté smrti. To ho vede všechno, ale podívejme se například na slavného pana Ozzyho Osbournea, ten jak jel, když byl mlád a je tu do dnes s krásným věkem 63 let a pořád vyvádí.
Ale jsou i ti, kteříí nemají tak silný kořínek jako on, např. Lita Ford, se kterou ještě stihl nazpívat Close My Eyes forever, ještě než se předrogovala.
Ale nebudu sem tahat dějiny hudby, i když je to lehce k tématu.

Pokusíme-li se těmto lidem vysvětlovat, že dělají hlouposti, pošlou nás do hajzlu.
Nemusíme se snažit dávat jim na jevo naši nechuď. Ostatně to říkám z vlastní zkušenosti, celá třída, kam chodim jsou takovýto -výtržníci- a mě mají za totální outsajderku a já nevim co všechno.
Rádi oslavují a rádi se baví. Obzvláště miluju svátek čarodejnic. To se přikáže OŽERTE SE a všichni se jako trotlové ožerou.

Nepomáhá ani občanská ani rodinná výchova, nic. Někdy mám už prostě pocit, že takovýmto lidem není pomoci, a stejně to nevzdávám. Budu si tvrdě stát za svým názorem ať  se děje co chce. Ráda bych mezi ně opět zapadla, ale už to nejde, naše cesty se rozdělili .
A to ,že jsem ze třídy asi myslím jediná, to je ještě smutnější.

Téma týdne = mobil

18. května 2010 v 18:15 | Anetisko


Mobilní telefon, prve zvaný radiomobil, prošel několika úpravami, od počáteční podoby, která se alespoň trochu podobala dnešnímu mobilu, krabičky s anténkou a displejem s funkcí volání a psaní sms, až po dnešní -vymakané- mobilní telefony, které zvládají skoro vše, od focení, natáčení, přez posílání sms a volání až po různé funkce blue tooth, dotykový displej i kreslení atp.
Mobil se rozvíjí už několik let a zdaleka tomu není konec.


1991-1995
Původní mobil vlastnili jen ti z lepších lidí ve společnosti, co si jej mohli dovolit. Stál v průměru 30 000,- kč a vážil kolem 300g (3kg).


1996-1998
Mobilní telefony začínají být unesitelné, v Česku jsou již 2 mobilní operátoři - Eurotel a Radiomobil.


2000
Třetí operátor - Oscar, možnost psaní sms z karty Twist.


2001
Operátorů je čím dál víc, zákazníku také přibývá.

2002-2003
V mobilech se objevují funkce focení, tudíš i mobil s barevným displejem.

Od této doby se mobily jen zlepšují a zlepšují, takže já bych v tomto letopočtu přestala s rozšiřováním informací .
Mobily jsou dnes různých velikostí a má jej snad každý. Já osobně ho moc nepoužívám neb jsem líná ho nabíjet :D:D:D

Dnes jsou mobily považovány za samozřejmost. Kdysi to byla novinka. Kolik věcí ještě změní naše životy tak, jako právě mobil?
 
 

Reklama