Život

Na co jsem přišla, mé názory..

27. září 2013 v 21:58
1. Život je třeba ctít. Život není jen nějaká věc, která se nám přihodila. Je to nádherný dar a my se s tímto darem musíme sblížit natolik, abychom jednoho dne byli schopni co nejlépe přijmout i to, co k životu patří ze všeho nejvíce - smrt..

2. Je třeba oslavovat všechny osoby, za které jsme v životě vděční. Vždy mi přišlo poněkud uhozené, že lidé začnou o někom básnit jen v dobrém a oslavovat ho až teprve, když nemůže být plným spolukonverzujícím a užívat si své vyjímečnosti.
Myslím si, že každému, koho máme rádi, bychom měli co nejčastěji dávat najevo, co k němu cítíme a nikdy to neodkládat, protože nevíme, kdy můžeme promeškat poslední příležitost.

3. Z chyb je třeba se učit a být za ně vděční a ne se zhroutit a nimrat se ve svém neštěstí. Jistě, jistá mírá sebelítosti je vždy třeba, nesmí se to však přehánět a zahnat až do extrému, kdy si lidé berou život. Všechny špatné okamžiky, i přes to, jak sebevíc je to těžké, se alespoň musíme snažit brát jako kladné věci, které nám pomáhají růst a být lepšími, silnějšími a moudřejšími bytostmi.

4. Pokud chceme být kdy spokojeni ve vztazích, ať už přátelských či partnerských, musíme být spokojeni sami se sebou. Musíme umět nést své špatné stránky a mít se s nimi rádi. Tak, jak bychom měli vnímat život a jeho překážky bychom měli vnímat i sebe a bytosti ve svém okolí. Nikdo není dokonalý, ale každý má spoustu roztomilých chyb, bez kterých by nás neokouzlil.
Musíme umět být sami sobě přítelem a první pomocnou rukou. Nespoléhat se na pomoc druhých, i když ta je vždy také vítaná, je skvělé si umět se sebou báječně užít odpoledne, kdy vám ani nepřipadá, že jste tak sami, protože se netápete jen tak městem, ale užíváte si krásné chvíle, protože jste se přijali a protože se skvěle znáte. Jedině vy musíte vědět, co vás dokáže jako první pomoc nakopnout, dostat na nohy, jen vy musíte vědět, jak sami sebe ošálit, takže je vždy na nás, jak vlastně reagujeme na podněty okolí - vše je jen naše volba.

5. Když pochopíme, jak nádherné je, že můžeme dýchat ( a to i při nemocích, protože to jsme zase nesmírně vděční za možnost uzdravení se), jak nádherné každodenní dary přírody a života můžeme obdivovat, pochopíme také, že všechno je jen na nás.
Opustí nás blízká osoba. Je na nás, zda po určité době strádání se vzchopíme a budeme to brát jako dar či výzvu, nebo se zchoulíme a uzavřeme do sebe a už nikdy do svého života nenecháme vztoupit city.
Všechno je jen na nás ...

Když jsem si těchto pár věcí skutečně uvědomila ( a to není ,, jojo, hm, aha, jasně, 2x2 jsou 4, protože násobilka a to a tamto.. Je to o procítění, o hluboké citové pochopení srdcem, ne mozkem..), cítila jsem se lehčí o několik starostí, ale i pár radostí, ale hlavně jsem si připadala šťastná. Ne šťastná, protože bych byla materiálně odměněna.
Ale byla jsem šťastná, protože jsem byla šťastná.

Něco

22. září 2013 v 21:40
Zbožňuju život. Zbožňuju ho každým coulem svého těla a jsem moc ráda za to, čím jsem si mohla projít, i když to občas nebyly moc hezké věci.
Jsem také moc ráda za to, že mám příležitost a možnosti k tomu, abych žila. Jsem ráda, že chápu věci jinak než dřív.

Když nás v životě potkávají karamboly, v určitou chvíli je to s námi schopné tak zamávat, že se stáváme úplně odlišnými bytostmi, než jsme byly dosud. Ale díky času jsme schopni přehodnotit věci, které se stávají.

Nikdy nenahlížejme na karamboly jako na věci, které mají za úkol nás zničit. I přes to, že se tyto věci říkají snadno, lidé by měli mít věci, které mají rádi bez podmínek a ke kterým se rádi vracejí, jako jsou přátelé či záliba. To nás může v kritickém bodě držet při zdravém rozumu. Ovšem je také nutné se z těchto životních přepadů vybrečet a chvíli se v nich máčet, protože pouhým potlačováním emocí v sobě člověk jen dobrovolně tvoří časovanou bombu a to může mít za následek v nejhorších případech až úmrtí.

Není nic lepšího, než když dokážete milovat přítomný okamžik, byť je špatný, jen za to, že je. A za to, že můžete prožívat. Přeci jen je lepší prožívat, než necítit vůbec nic, no ne .. ?

Život

9. září 2013 v 21:45 | Anetisko
Musím se přiznat, že vše, co budu psát do těchto rubrik, většinou nevyčtu z knih, ale jde to ze mne, z mých zkušeností a dojmů. Takže pokud s něčím třeba nebudete souhlasit, nebo se budete chtít o něčem bavit, můžete se klidně ozvat :-)

Zásadní věc, kterou byste měli v životě pochopit, je to, že ať se stalo cokoliv, nesmíte se v tom nimrat a za žádnou cenu si připouštět myšlenky jako ,, Kdybych býval udělal tohle, nebylo by tohle.." A všechny věci podobného stylu.
Pokud se v životě dopustíte omylu, pokud se vám v životě přihodí něco ošklivého, rozhodně se s tou věcí nevypořádáte tím, že si budete říkat, co jste udělali špatně a co jste mohli udělat lépe.
V čem by vám to mělo pomoci? Akorát to navrtává vaši již tak rozdeptanou stabilitu duše. Nač být sám sobě energickým upírem? :)


Další velice důležitá věc, kterou by měl každý člověk pochopit je, že se musí naučit žít sám se sebou. Dokud nedokáže člověk žít plnohodnotný život sám se sebou, se svým volným časem a není sobě přítelem, těžko pak dokáže do života přibrat další osobu, se kterou by měl sdílet životní chvilky. Bohužel lidé se takovýchto chyb dopouštějí velmi často a proto rozchody bývají tak bolestivé.
Z části pro to, že nechceme být sami, z části kvůli citům k dané osobě. Ale pokud máme sami v sobě přítele, nebudeme se tím ničit a sami sebe sebereme ze země. Místo toho, abychom se pak vrtali v tom, co jsme mohli udělat, se budeme vrtat v tom, jak využít tuto všeobecně nešťastnou situaci obrátit v prospěch pro sebe.

A do třetice ještě jeden můj poznatek.
Žijte TEĎ. Zapomeňte na nějaké kdysi, nebo kdy, nebo až. Žijte teď! Stejně neexistuje nic jinýho, než TEĎ. Stejně se naše myšlenky, naše vzpomínky i budoucnost odehrává ve stavu TEĎ . Tak proč to nějak vlastně rozdělovat? Kvůli zmatkům? V našem životě nemusíme věci rozdělovat do období.. Můžeme prostě žít. Žiju, je září, fouká vítr a je to teď.
Že před rokem touhle dobou bylo hezčí počasí/pršavo, ten a ten se ještě se mnou kámošili a ti a ti byli na živu .... NE! Prostě teď. A TEĎ jsem šťastný. A nepřeji si být nešťastný kvůli něčemu, co už pro mě nyní není TEĎ. proč se trápit něčím, co se kdysi stalo, proč si tím ničit tu nádhernou příchuť možnosti bytí?

Asi jo, asi zním trošku ujetě, ale je to vše nad čím teď tak nějak přemýšlím, uvažuji... A k čemu jsem tak nějak došla. Postupem času budu snad přidávat další mé poznatky, už teď vím, že toto není vše, co mám v hlavě, a ano vím že se všechno snadno řekne ale hůř udělá ale jedna věc je jistá - Pochopení je první krok k úspěchu. :-)
 
 

Reklama